Vladimír Vachel: Chci poukázat na nerovné postavení dlužníků a věřitelů

Asociace inkasních agentur má od ledna nového prezidenta. Stal se jím Vladimír Vachel, který posledních devět let zastával funkci viceprezidenta. V rozhovoru, který vznikl v rámci konference Fórum věřitelů, prozradil své plány na funkční období i to, jak vnímá zásadní novelu insolvenčního zákona.

Na podzim 2024 vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona, která mimo jiné zkracuje dobu oddlužení na tři roky pro všechny. Jak jste ji přijal?
S velkými rozpaky a obavami. Dle mého názoru se jedná o politické zadání bez obhajitelné ekonomické perspektivy a bez zhmotnělého pozadí. Tento názor mám opřený o stanoviska, která se mi sešla od věřitelských organizací. Ty rovněž cítí, že za ústupek snížení návratnosti peněz a krácení insolvenční doby není žádná efektivní protihodnota. Navíc se tím vytváří špatné prostředí pro výchovu dalších generací dlužníků.

Poslední úpravy insolvenčního zákona demoralizují společnost a řádně platící většině lidí prodražují služby.

Co dle vás novela přinese dlužniko-věřitelským vztahům a české společnosti?
Z kraje to bude určitě snížení výnosu z pohledávek pro věřitele. To znamená, že věřitel, který už teď musel strpět újmu, bude muset strpět ještě větší. V delším časovém horizontu to může přinést i větší tlak na ty, kteří řádně splácejí. Může dojít ke zvýšení cen, které bude kompenzovat ztrátu vzniklou tímto politickým zásahem. Také to může snížit schopnost sebereflexe dlužníků, kteří si budou počínat lajdácky při vztazích ve finanční sféře.

Které oblasti v rámci dlužnicko-věřitelských vztahů by v Česku ještě zasloužily legislativní úpravu?
Myslím, že v Česku by se mělo především toto prostřední na nějakou dobu stabilizovat, aby se vůbec vyhodnotily dopady úprav, které proběhly v poslední době. Myslím, že by se politici měli určitě zamyslet nad tím, jak efektivně fungují exekuční řízení – jednak ze stránky administrativní a pak ze stránky návratu peněz věřitelům. Zásahy do nezabavitelných částek zásadně snížily efektivitu exekučních řízení. V této oblasti by to sneslo nápravu.

V lednu jste se stal novým prezidentem Asociace inkasních agentur. S jakými cíli jste vkročil do funkčního období?
Mám velkou vůli a chuť poukázat na nerovné postavení věřitelů a dlužníků, které v současné době panuje v Česku. Chtěl bych upozornit při jednání, která vedeme, zejména se zástupci parlamentu a politických stran, na to, jak nerovné prostředí tady máme. Hodlám k tomu využít osobní kontakty a schůzky, ale i mediální prezentaci změn, které proběhly v poslední době.

Je šance, že se dlužnicko-věřitelské vztahy dostanou do rovnováhy? Co podle vás chybí k ideálnímu stavu?
Doufám, že ano. Po relativně dlouhém období úprav, především právní fáze vymáhání pohledávek, jsme se dostali do stavu značně vychýleného ve prospěch dlužníků, který jim dle mého názoru v některých případech ani nepomáhá. Za problematické považuji například povinnosti věřitelů zasílat předžalobní výzvu, aniž by měli možnost zjistit aktuální místo pobytu dlužníka v registru obyvatel, nastavení nezabavitelného minima, které natolik snížilo prostředky srážené ze mzdy, že jsou věřitelé opět nuceni postupovat častěji cestou zabavování majetku při mobiliárních exekucích, což službu exekutora placenou dlužníkem prodražuje. Nebo poslední úpravy insolvenčního zákona, které demoralizují část společnosti a té řádně platící většině služby prodražují. Z vyjádření a činů některých politiků však cítím, že některé problémy již rovněž vnímají a mají snahu věci narovnat.

Hodí se možná malý příměr – každá společnost si může dělat vlastní reklamu a PR, ale obvykle takto zajištěná služba kvalitou nedosahuje výsledků profesionálních agentur. Obdobné je to i s inkasem pohledávek.

Jak moc se ideálu blíží fungování inkasních agentur?
Činnost inkasních agentur, především těch sdružených v Asociaci Inkasních agentur (AIA), je do značné míry standardizovaná, etická a spolehlivá. Asociace svou činností vůči členům kultivuje inkasní prostředí a stav dle mého názoru odpovídá stavu rozvinutého kulturního trhu. Věřitelé, kteří využívají služeb inkasních agentur, často vnímají účast v AIA jako určitou záruku etiky a standardu.

Některé inkasní agentury ale v AIA nejsou. Proč?
Agentury, které nejsou členy AIA, mohou mít pro svůj postoj různé důvody. Je možné, že fungují zcela eticky a i dobrovolně dodržují etický kodex asociace. Je ale možné, že členy nejsou z důvodů, že svým chováním nespadají do rámce, který AIA představuje. Z podnětů zaslaných dlužníky naší etické komisi víme, že některé praktiky nečlenů jsou velmi problematické, a to ať z pohledu dodržování GDPR, etiky chování k dlužníkovi, nebo jsme dokonce zaznamenali podvodné jednání vůči věřitelům samotným.

Jak dnes vnímat úlohu inkasních agentur?
Inkasní agentura je profesionál, který pomáhá zprostředkovat strukturovaný kontakt věřitele s jeho dlužníkem a dojednat vyřešení závazku, ideálně mimosoudní cestou. Využívá přitom specializace svých zaměstnanců a informačních systémů. Hodí se možná malý příměr – každá společnost si může dělat vlastní reklamu a PR, ale obvykle takto zajištěná služba kvalitou nedosahuje výsledků profesionálních agentur. Obdobné je to i s inkasem pohledávek.

Váš předchůdce ve funkci prezidenta AIA, Radek Laštovička, před časem uvedl, že by si přál, aby se činnost inkasních agentur sbližovala s praktikami dluhového poradenství. Vidíte to také jako správnou cestu, případně – děje se to?
Do určité míry ano. V inkasní agentuře dochází k mediaci problému mezi dlužníkem a věřitelem a k nalezení smírného řešení úhrady závazku. V té chvíli operátoři hledají spolu s dlužníky cestu, jak z rodinného rozpočtu vyčlenit částku potřebnou k úhradě a nezpůsobit přitom další potíže. Dále, v případech dlužníků v životní tísni mnohé inkasní agentury doporučují dlužníkům využití konsolidace dluhů u finančních institucí, nebo kontaktování zejména neziskových organizací pro konzultaci ve věci uspořádání rodinných financí, popřípadě zahájení insolvenčního řízení. Nicméně, právě ta část činnosti dluhových poraden, která spočívá např. v sepisu návrhu na oddlužení, ta nejspíše inkasními agenturami vykonávána nebude. 

Šichtařová: V Asii se budeme brzy cítit jako Čechoslovák v západním Německu

Evropa směřuje k socialismu, upozorňuje česká ekonomka Markéta Šichtařová v rozhovoru pro portál Češi v právu.

Pokud se týká právního rámce, který reguluje činnost inkasních agentur, uvítal byste nějaké změny?
Činnost inkasních agentur není přímo řízena žádným specifickým zákonem, je z části ovlivňována několika zákony, zejména zákonem o trhu s nevýkonnými úvěry (ovlivňuje jen správu pohledávek odprodaných bankami), zákonem o spotřebitelském úvěru a pak občanským zákoníkem. Za přínosné bych vnímal zákonné ukotvení postavení inkasních agentur, definici jejich povinností, definici etiky inkasní činnosti a také vyjasnění otázky přenositelnosti nákladů vymáhání v mimosoudní fázi na dlužníka.


Autor: Marie Sehnálková
Foto: Češi v právu