Šichtařová: V Asii se budeme brzy cítit jako Čechoslovák v západním Německu

Evropa směřuje k socialismu, upozorňuje česká ekonomka Markéta Šichtařová. V rozhovoru pro portál Češi v právu promluvila také o tom, proč mnozí pociťují míru inflace jinak, než jak ji vykazují oficiální instituce, či zdali jsou nemovitosti v současné době vhodnou investicí.

Dlouhodobě mluvíte o tom, že se vracíme do socialismu. Co tím přesně myslíte?
Socialismus bývá definován jako takovéto státní zřízení, kde byli komunisté oškliví na běžné lidi. To je ale velmi nepřesná a zavádějící definice. Socialismus je o míře přerozdělování. Zjednodušeně řečeno, pokud přerozdělujeme méně než 50 procent HDP – máme kapitalismus, volný trh. Pokud přerozdělujeme více než 50 procent HDP – mluvíme o socialismu. V rámci eurozóny přerozdělujeme zhruba 50 procent HDP. To znamená, že jsme na půli cesty mezi kapitalismem a socialismem.

Můžeme tento trend pozorovat i v rámci České republiky?
V České republice se oněm 50 procentům velmi blížíme. Můžeme to vidět i na neustále narůstajícím schodku státního rozpočtu a na velikosti veřejných financí. Státní sektor u nás narůstá. Pochopitelně, že to nemůžeme brát přesně z roku na rok, protože dochází k výkyvům. Ale když se podíváme na dlouhodobé trendy, tak od začátku pandemie do dneška stát neuvěřitelně narostl. To znamená, že jsme se přiblížili zase o krok blíž socialismu.

Je to dobře, nebo špatně?
V roce 1989 jsme bojovali za to, abychom se stali z neprosperující socialistické ekonomiky ekonomikou prosperující kapitalistickou. Vracíme se tedy zpátky. To je myslím dostatečná odpověď na to, jestli to je, nebo není dobře.

Co by Evropa měla dělat, aby se vyvíjela zdravě ekonomicky?
To je příliš komplexní záležitost, tak aby ji dnes bylo možné opravit dílčími změnami, jako je například změna daňové sazby či penzijní reforma. Momentálně se spirála roztočila tak výrazně, že v tuto chvíli nelze provést změnu ekonomiky jinak než novou velkou transformací, která by se podobala tomu, co u nás proběhlo v roce 1990. Tehdy docházelo ktransformaci od klasické socialistické ekonomiky k ekonomice kapitalistické. Teď by ta transformace samozřejmě vypadala trošku jinak. Byla by to přeměna z ekonomiky dotační na ekonomiku, kde jsou výrazně omezeny manévrovací možnosti velkých korporací. Podstata by byla ale velmi podobná jako v devadesátých letech.

Jaký je reálný stav evropské ekonomiky ve srovnání s jinými světovými hráči?
Podívejme se na dlouhodobé trendy ve vývoji HDP na obyvatele. Evropa sice ještě stále žije z podstaty, kdy její HDP na jednoho obyvatele je velmi vysoké oproti například Asii. Nicméně ten trend je drtivý a Evropa ztrácí svoje postavení. Je otázkou několika let, nanejvýš dekády, kdy Evropu předběhnou v HDP na obyvatele některé asijské státy, například Čína. Není to tak dávno, co Německo naprosto vládlo výrobě aut, dnes má toto postavení Čína. Čína se začíná zásadně zvedat a bude pravděpodobně příštím impériem světa, co se ekonomiky týká.

Jak vidíte vývoj inflace a její vliv na české domácnosti?
Všichni víme, že inflace během posledního roku až roku a půl polevila, což je příznivý trend. Na druhou stranu jsme pořád nedokázali na reálných příjmech českých domácností dohnat předcovidové období. To znamená, že inflace byla tak velký zářez do majetku českých domácností, že se z toho budou ještě dlouho vzpamatovávat. Špatná zpráva je, že ačkoliv teď inflace výrazně polevila a už se pohybuje v cíli centrální banky, tak z globálního pohledu už bylo založeno na novou inflační vlnu. V Číně například aktuálně vidíme nové velké podpůrné balíčky, které pravděpodobně vyvolají novou inflační vlnu, která se v horizontu dvou nebo tří let znovu zvětší. To znamená, že i k nám dorazí další kolo zdražování, byť nebude tak drastické, jako tomu bylo před dvěma lety.

Říkáte, že inflaci pociťuje každý jinak. Čím je to způsobené?
Inflace se oficiálně počítá na spotřebitelském koši. Ten ovšem není ideální. V tomto spotřebitelském koši je mnoho položek, které jsou už zastaralé a neodpovídají dnešním trendům a spotřebitelským návykům. Takže ve výsledku inflace, kterou počítá Český statistický úřad, pravděpodobně podhodnocuje pocity drtivé většiny obyvatel. Pocitová inflace může být pro některé sociální skupiny až dvojnásobná, než je vykazovaná inflace. Zejména se to týká rodin středního věku s malými dětmi, tam dochází k největšímu rozdílu mezi pocitovou a oficiální inflací. Tím ale rozhodně nemůžu říct nic špatného proti Českému statistickému úřadu, protože podobné trendy probíhají i v dalších zemích světa. Jde o obecně známý jev.

Jakou investici byste doporučila českým domácnostem v tomto období? Jsou vhodnou investicí nemovitosti?
Doporučovat něco ploště nemohu, protože tím bych popřela všechny investiční zásady. S každým klientem je potřeba probrat jeho konkrétní situaci, znalosti, sklon k riziku a podobně. Ale na vaši otázku, zdali jsou nemovitosti vhodnou investicí, odpovím – v některých případech ano. Rozhodně to neplatí plošně. Obecně se domnívám, že cenová hladina u nemovitostí bude v Česku nominálně klesat. Ale přesto lze najít typy nemovitostí, které jsou stále dobrou příležitostí. Myslím si, že se jedná především o atypické byty v okrajových částech republiky, které zatím nejsou stiženy cenovou bublinou. Také u některých typů pozemků je pořád ještě prostor pro finanční nárůst. To už se ale rozhodně nedá říct o středně velkých bytech staršího vydání v Praze.

Na co bychom se po ekonomické stránce měli aktuálně připravit?
Na to, že bude dále zpomalovat růst HDP a bude klesat efektivita evropské ekonomiky. Nemusíme to subjektivně vnímat jako něco zásadního, protože změny budou velmi pomalé. Nicméně až za desetiletí vyjedeme někam do Asie, budeme mít podobné pocity, jako když jsme v dobách socialismu jeli někam do západního Německa.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Češi v právu