Kovanda o zkrácení oddlužení: Negativní dopady postihnou celou společnost

Oddlužení je jednou z možností řešení úpadku. V současnosti trvá standardně pět let, avšak v dohledné době by mělo dojít ke zkrácení na tři roky. Změnu má 22. května schvalovat Sněmovna. Řada odborníků však plošné zkrácení insolvencí kritizuje. Patří mezi ně také ekonom Lukáš Kovanda, který varuje, že novinka přispěje k budování „kultury dluhu“.

Plánované úpravy insolvenčního zákona vycházejí z evropské směrnice, která požaduje tříleté oddlužení pro podnikatele. Vládní kabinet se však nad rámec požadavku směrnice rozhodl zkrátit oddlužení na tři roky i nepodnikatelům.

Zastánci změny tvrdí, že lidé v úpadku získají druhou šanci spočívající v možnosti rychleji se dostat z dluhové pasti a vrátit se do legální ekonomiky. Lukáš Kovanda však v rozhovoru pro server Češi v právu upozorňuje, že další prodlužnické úlevy mohou mít negativní celospolečenské dopady.

Před časem jste uvedl, že v Česku vzniká kultura dluhu. Mohl byste vysvětlit, co máte tímto označením na mysli?
V České republice jednoznačně vzniká kultura dluhu. Zadělává na ni vláda respektive vlády, jelikož se neustále rozvolňuje legislativa, která je čím dál více vstřícnější k dlužníkům. Na úkor zbytku společnosti se ustavičně zmírňují podmínky pro zadlužení. Nejnověji se má zkrátit doba oddlužování z pěti na tři roky, což vysílá dlužníkům signál, že je zase o něco snazší zadlužovat se a pak dluh nesplácet. Zvyšuje to morální hazard v celé společnosti a vzniká ona kultura dluhu. Rozšiřuje se povědomí, že když dlužník skončí v oddlužení, bude za tři roky zase venku a ze svého dluhu nemusí vlastně nic moc splácet.

Jaké to může mít následky pro společnost?
Povede to k tomu, že věřitelé budou stále obezřetnější v tom, jestli někomu půjčí. A pokud půjčovat budou, přidají si k tomu vyšší ekonomickou přirážku, což dopadne i na lidi, kteří se chovají zodpovědně. Ekonomická přirážka může mít více forem – vyšší úroky na hypotéku, vyšší úroky obecně na úvěrech či vyšší nájemné. Pronajímatelé zohlední, že pro ně bude těžší domoci se dlužné částky, pokud nájemce přestane platit. Toto zdražování pak vyvolá vyšší inflační tlak. A to je ona kultura dluhu, která má negativní dopady na celou naši společnost.

Mohl byste popsat, jak se vyvíjel vztah mezi dlužníkem a věřitelem?
Pamětníci vědí, že v devadesátých letech vzniklo velké volání veřejnosti po tom, aby stát zpřísnil regulace a podmínky pro to, jak se lze či nelze zadlužovat. V té době byli pánem situace dlužníci. Někteří říkají, že tu byla džungle devadesátých let. Víme, že se tehdy globálně popularizovaly fenomény jako tunelování. Věřitelé, zodpovědní hospodáři, byli ve výrazné nevýhodě z hlediska legislativy i celkového společenského nastavení. S přelomem milénia se to začalo měnit, a to například ustanovením institutu nesoudních neboli soukromých exekutorů. Volání po zpřísnění podmínek pro dlužníky bylo tedy učiněno za dost. Nastavila se poměrně přísná pravidla proti dlužníkům. V té době se systém zase možná vychýlil spíše ve prospěch věřitelů.

Jaká je situace v současnosti?
Ušli jsme zase další kus cesty. Od té doby se neustále oklešťují pravomoci exekutorů a uvolňují se podmínky dlužníkům. Nyní se nacházíme v situaci, kdy se vracíme opět do devadesátých let. Extrémně se uvolňují podmínky pro dlužníky. Systém je vychylován z rovnováhy. Rovnováha mezi dlužníkem a věřitelem aktuálně neexistuje. Politici místo toho, aby stopli uvolňování podmínek pro dlužníky, tak je uvolňují dále. To má za následek rozmáhání kultury dluhu, což nás makroekonomicky a celospolečensky poškodí.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Češi v právu