Stát chystá zásadní změny insolvenčního práva. Mimo jiné chce zkrátit dobu oddlužení z pěti let na tři roky pro všechny dlužníky. Odborníci ale protestují, že tento krok není promyšlený a přinese mnoho negativních jevů. Mezi kritiky změn patří i Bohumil Havel z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR.
Chystané změny insolvenčního zákona schytávají kritiku od odborné veřejnosti. Mezi ty, kterým se novela nelíbí, patříte i vy. Co vám konkrétně vadí?
Je to materiál, který byl podle mě rozhodnut v rozporu s tím, co očekává odborná veřejnost i veřejnost obecně. Ta novela přináší nesmyslně paušální řešení - zkracuje lhůtu oddlužení na tři roky pro všechny případy. Jinými slovy neodlišuje podnikatele a nepodnikatele a nevyužívá další varianty, které nám evropská směrnice nabízela. Místo abychom posuzovali individuální okolnosti vzniku jednotlivých dluhů a situaci konkrétních dlužníků, tak zavedeme paušalizované a nevhodně zjednodušené řešení.
Jaké můžou být důsledky přijetí takové úpravy?
Snaha státu podpořit sociálně slabší je samozřejmě racionální. V tomto provedení ji ale budou využívat a zneužívat i ti, kterých by se vůbec neměla týkat. Vymahatelnost pohledávek podstatně klesne a na konci to všechno zaplatí soukromý sektor.
Jak moc by mohla podle vás návratnost pohledávek klesnout?
Podle analýz, které jsou k dispozici, by ten pokles mohl být opravdu vysoký - až k nějakým 6 %. Když si vezmeme, že oddlužení před rokem 2019 mělo výtěžnost pohledávek 56 %, tak to je opravdu dramatické snížení.
Vy jste opakovaně kritizoval, že v případě zkrácení oddlužení na tři roky se jedná o politické rozhodnutí. Ovšem čí by to mělo být rozhodnutí, když ne politické?
Je třeba se ptát, jestli je korektní, aby o otázce, která může mít masivní důsledky pro vlastnické právo soukromých osob, rozhodovala pouze politika. Na konci politici rozhodnou, to je jasné. Ale to rozhodnutí má být postaveno na sociálně-ekonomické úvaze a na odborných datech. A tomu tak nyní není.
Politici opakovaně vysílají dlužníkům i věřitelům informaci, že dluhy se nemusí plnit. Tady hovořím například i několikrát opakovaném Milostivém létě. To je přístup, který naprosto zásadně modifikuje očekávání i chování lidí. V negativním slova smyslu. Osobně to vnímám jako velké sociální riziko.
Jak konkrétně by tedy oddlužení mělo podle vás vypadat?
V rámci oddlužení by stát měl dlužníkům říct: „Dobře, nabízím vám několik řešení. Těm, co jsou skutečně nešťastní a potřebují podporu, nabízím velmi silné oddlužení. Ale těm, co jsou zdraví a dostali se do těch problémů nějakou shodou okolností, ať už to byl covid nebo cokoliv jiného - těm nabízím jiné oddlužení.“ Jednoduše řečeno měl by odlišovat, že ne všichni dlužníci jsou stejní. Věřitelé se taky rozlišují podle toho, jestli půjčují někomu, kdo je nemocen, nebo kdo není nemocen. Zkrátka a dobře, přístup státu by měl být více individualizovaný – měl by více posuzovat, odlišovat a strukturovat jednotlivé dlužníky – kapacity soudů na to jsou.