Krádeže u bazénu: kdy žádat náhradu po provozovateli

Na začátku července přijali domažličtí policisté oznámení o krádeži věcí na koupališti v obci Babylon. Neznámý pachatel odcizil z plážové deky na veřejné ploše koupaliště batoh šedé barvy, ve kterém měla majitelka uloženou peněženku s pěti sty korunami, platební kartu, osobní doklady, dámské šaty, spodní prádlo, kabel k power bance a mobilní telefon.

Tak zní zpráva z policejní svodky z letošního července. Vyšetřování krádeží na koupalištích není pro policisty nic neobvyklého, pachatele ale dostihnou jen málokdy. Může okradený požadovat náhradu škody po provozovateli koupaliště? Nebo si měl své věci lépe hlídat? Zjišťovali jsme v následujícím článku.

„Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství,“ stojí v občanském zákoníku.

Ručník nebo deka je bezpochyby místo, kam se při návštěvě koupaliště věci obvykle odkládají. „Je tak splněna zákonná podmínka, aby provozovatel koupaliště plně odpovídal za ztrátu věci, kterou si návštěvníci na ručníku odložili. Nutno dodat, že typické cedulky hlásající „Za odložené věci neručíme“ nemají žádný právní význam,“ říká Filip Žižka z advokátní kanceláře Arrows.

Speciální místo na odložení cenností provozovatel zajistit nemusí. „Pokud však zřídí na cennosti speciální uzamykatelné skříňky, zprostí se tím odpovědnosti za poškození, ztrátu nebo zničení cennosti, kterou měli návštěvníci odloženou mimo tyto skříňky,“ upozorňuje Žižka.

Schránky chrání majetek i provozovatele

Stejného názoru je i Alena Máčová z asociace Sdružení obrany spotřebitelů. Jakmile provozovatel zřídí uzamykatelné schránky na cennosti, vyžadovat náhradu za ukradené věci z ručníku možné není. „V takovém případě je provozovatelovo chování naprosto dostatečné a návštěvník se nebude moci čehokoli domáhat. Jestliže by ale pláž nebo koupaliště žádnou takovou možnost neměly, tak je náhrada škody samozřejmě oprávněná. Nutno poznamenat, že toto ustanovení nemůže využít ten, kdo je v provozu „načerno“ například bez vstupenky,“ uvedla.

Poškozený musí prokázat, že mu byly dané předměty ukradeny. To může být podle Máčové poměrně složité. „Důkazní břemeno je na straně návštěvníka. Nejčastěji je možné říct někomu, s kým tam dotyčný je, aby mu to potvrdil, popřípadě využít ostatní návštěvníky, kteří také mohli něco zahlédnout. Dále přichází do úvahy například fotky pořízené za dobu návštěvy, nebo i kamerový záznam. Dokazování toho, které věci byly odcizeny, může být skutečně velmi složité,“ uvedla.

Odškodnění je navíc podle občanského zákoníku možné žádat do 15 dnů od dne, kdy se zákazník o škodě dozvěděl. Podle Žižky by to okradený měl udělat bezprostředně poté, co odcizení věcí zjistil. Doporučuje si vyžádat sepsání protokolu, ve kterém se vyčíslí výše škody a zároveň se uplatní její náhrada vůči provozovateli. 

Jak je to v cizině?

Obezřetní musejí být také turisté na soukromých plážích a koupalištích v cizině. „V tomto případě by se použila právní úprava státu, ve kterém by ke škodě vzniklo,“ dodal Žižka.

Pokud dojde k odcizení věcí na veřejné pláži, není možné se dovolat náhrady škody. Postupovat pak klient musí jako při jakékoli jiné krádeži. „Tedy zavolat policii a řešit problém s ní,“ uzavřela Máčová.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com