Martin Foukal: Největší výzvou současného práva je digitalizace

Jaké jsou největší otázky současného práva? A jaké práci se chtějí nejčastěji věnovat mladí právníci? I na to odpověděl v rozhovoru pro web Češi v právu notář Martin Foukal. Zkušenosti má nejen ze své notářské praxe, ale i jako pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Kromě jiného patří též k vedoucím členům Jednoty českých právníků, nejstarší dobrovolné stavovské organizace právníků v Česku. 

Jací jsou podle vás dnešní právníci?
Nebylo by spravedlivé a objektivní označovat dnešní mladou právnickou generaci za lepší, nebo horší. Jako v každé profesní skupině jsou mezi nimi ti, kteří přistupují ke své roli s pokorou a respektem, nebo naopak ti, kteří dobré jméno právníků poškozují. Dnešní právo je komplikované a na studium náročné. Děláte-li jakoukoliv profesi, protože vás těší, máte k ní vztah, je to na výsledku znát. Obec právníků je sice početná, ale ne až tak, aby o sobě navzájem nevěděli. Každý za sebou zanecháváme stopu, které se říká pověst. Tu si koupit nelze. 

O jaké profese je největší zájem?
K tomuto mohu nabídnout mé poznatky z odpovědí studentů práva. Před několika roky byla na prvním místě advokacie. Při nárůstu počtu advokátů a zvýšené konkurenci v posledních letech se situace mění. Mnozí hledají jistoty, a tak by rádi viděli svou budoucnost ve státní sféře. Jsou i tací, kteří uvažují o kariéře soudce, zejména trestního. Je to zřejmě přitažlivější, než soudit civilní věci. Zvyšuje se také zájem o pozici právníka v korporátní sféře.

A co vaše parketa – notářství?
O notářství kolují různé pověsti, které mají vliv na rozhodování. Občas dostávám dotazy, zda se opravdu notářské úřady dědí nebo kupují, což je pochopitelně mýtus. Notářská profese je vítaným povoláním pro ty, kteří vedle odborných znalostí disponují i trpělivostí, důsledností a mají sociální cit. Šanci na jmenování notářem mají opravdu ti nejlepší, což je pro kvalitu poskytovaných služeb dobrá zpráva. Respektovaná je ale i pozice notářského kandidáta nebo koncipienta. Profese státního zástupce bývá zmiňována jako zajímavá, náročná, specifická a zodpovědná. Vím, že při dnešním mediálním obraze soudních exekutorů je dost obtížné získat do jejich řad mladého, šikovného právníka. A přitom právě takové tato profese potřebuje.

Angažujete se ve spolku Jednota českých právníků, který do svých řad přijímá právníky napříč všemi právnickými profesemi.  Mohl byste o spolku prozradit víc?
Řekla jste to správně. Jednota je uskupení, které sdružuje právníky napříč profesemi. Členy tak mohou být například advokáti, notáři, soudci, soudní exekutoři, státní zástupci, akademici, ale také právníci pracující v podnikové sféře nebo ve státní správě. Předsedou Jednoty se v červenci tohoto roku stal opět Pavel Rychetský – osobnost, kterou veřejnosti jistě není třeba představovat. Podotýkám, že Jednota českých právníků je nejstarším právnickým spolkem, který vznikl v roce 1864. Více zajímavostí se čtenáři mohou dočíst na webu www.jednotaceskychpravniku.cz.

O co usilujete?
Jednota je jedinou stálou platformou pro vzájemnou komunikaci mezi právníky bez rozdílu jejich zaměření. Chceme napomáhat upevňování a rozvoji právního státu, demokratického politického systému, právní kultury a právního vědomí občanů. Snažíme se podporovat právní vědu a hájíme zájmy společenského postavení právníků. Jednota vydává čtvrtletní časopis Zpravodaj, organizuje přednášky, semináře a pořádají se kulturní akce, čímž jsou vytvořeny podmínky pro společenské, ale i odborné kontakty mezi právníky různých profesí. Aktivit je opravdu mnoho.

Proč by pro mě jako pro právničku mělo smysl vstoupit do Jednoty?
V Jednotě českých právníků jsem měl možnost poznat osoby, které mě oslovily nejen po stránce odborné, ale zejména po stránce charakterové. Nejsme tím pravým místem pro kariéru, nebo získání prospěchu. V přátelské atmosféře se u nás setkávají lidé vzdělaní, slušní, skromní, čestní. Názory se nikdo neobává říci otevřeně, panuje mezi námi vzájemný respekt a úcta. Dalším přínosem je získání nadhledu. Mně jako notáři soustředěnému především na svoji profesi zprostředkovává Jednota přístup k novým informacím a znalostem v jiných právních oborech, a tím i hlubšímu pochopení každé právnické profese. Přirozeným důsledkem je i navázání osobních kontaktů.

Co jsou podle vás největší otázky současného práva?
Dle mého přesvědčení je to digitalizace, která prostupuje celou společností, tedy zasahuje výrazně i do oblasti realizace práva. Téma se stává stále aktuálnějším, dotýká se například ochrany osobních údajů, mlčenlivosti, problematiky praní špinavých peněz a podobně.  V té souvislosti se řeší mnoho otázek, například odpovědnost za újmu způsobenou autonomním vozidlem (bez řidiče), diskutuje se nad právní úpravou virtuální měny, duševním vlastnictvím k dílům zaznamenaným v elektronické podobě ukládaných na cloudu. Otázek je ale daleko víc. Evropa nyní nastavuje nová pravidla pro regulaci vyhledávačů, operačních systémů, sociálních sítí, on-line tržišť a služeb, datových úložišť. Na to vše bude nutné urychleně reagovat, přijímat nové zákony a další právní normy. O těchto tématech diskutujeme s kolegy v rámci Jednoty.

Jaké legislativní změny byste uvítal?  
Právě jsem to naznačil, ale když jsem sledoval například diskuse nad stavebním zákonem a legislativní proces, byl jsem z toho rozpačitý. V návrzích se promítaly zájmy různých skupin, nebylo možné se dohodnout na koncepci, a výsledek tomu odpovídá. Nenaplňuje deklarované ambice zrychlení a zjednodušení stavebního řízení. Nešvarem legislativních návrhů často bývá kazuistika ve snaze vše domyslet do posledního detailu, jako kdyby sám člověk neměl dostatek vlastního zdravého rozumu. Předpisy se stávají více a více nepřehlednými. Další problém vidím v tom, že Česká republika nestíhá v požadovaném termínu implementovat legislativu Evropské Unie do národního práva. Velkým problémem je i vymahatelnost práva, zvláště prostřednictvím soudních exekutorů. Za naléhavé považuji zahájení legislativních prací nad zcela novým exekučním řádem. Když ale pozoruji léta trvající a nikam nevedoucí diskuse například o teritorialitě, mám dojem, že chybí politická vůle a odvaha situaci řešit.

Autor: Petra Andresová
Foto:  Magdalena Finková