Kdo chce opravdu mazat své dluhy, tak činí. Zbývají nepoctivci, kterým stát téměř vše odpustí

V diskuzích o osobních bankrotech se objevuje dělení dlužníků na poctivce, kteří mají dobrou vůli, a na ty, kterým není nic svaté. Podle řady politiků je těm poctivým třeba ještě více ulevit, aby dostali šanci odrazit se ode dna. Jenže kdo chce opravdu splácet, tak splácí a do dluhů už nepadá. Potvrzují to aktuální statistiky, stačí si je přečíst selským rozumem. Zůstávají víceméně už jen „asociálové“, kteří nikdy nebudou chtít vystoupit ze stínů šedé ekonomiky.

Nejsou lidé na práci, platy rostou, mnozí zaměstnavatelé už ani moc nehledí na to, co všechno má pracovník na krku, hlavně že dělá. Přesto se pravidla pro to, aby dluhy byly z moci úřední odpouštěny jak na běžícím pásu, pořád změkčují, což opět jen zhoršuje vymahatelnost oprávněných nároků. Mohlo by se tak už jevit, že se z Česka stává pouhá kulisa právního státu.

Přitom je to jasné jako facka: V Česku je teď opravdu tak dobře, že kdo chce, dělá a splácí. Inkasním agenturám, které urgují dluhy ještě před exekucemi, dramaticky, až o dvě třetiny, ubylo zakázek, že některé div nezavírají, protože nemají na stole nové balíky pohledávek.

To, že se morálka Čechů ve splácení zlepšuje, potvrzují i čísla společnosti CRIF – Czech Credit Bureau, která má přehled o bankovních a nebankovních úvěrech Čechů. Například počet těch, kteří nesplácejí úvěry na spotřebu, klesl za poslední dva roky už o 78 tisíc. Celkový objem nespláceného dluhu se pak snížil o 4,1 miliardy na 32,4 miliardy korun. Meziročně jde o pokles o 11,3 procenta. Počet lidí, kteří měli problém se splácením svých spotřebních dluhů, se meziročně snížil o 17 procent.

Není bez zajímavosti, že počet lidí v problémech se splácením klesá nejrychleji na Ústecku a Karlovarsku, což jsou kraje, kde je největší koncentrace neplatičů. Klesá také počet lidí v exekuci, meziročně jich ubylo 40 tisíc. Celkem bylo vloni zahájeno kolem půl miliónu exekucí, což představuje meziroční pokles o více než sto tisíc nových případů.

Potíž je v tom, že v Centrální evidenci exekucí je v souhrnu stále bezmála 4,7 miliónu exekucí na více než 820 tisíc povinných. Jsou v tom ale i už dávno odložené exekuce, u nichž se očekává zastavení například po oddlužení povinného v insolvenci, a další, které nelze z různých důvodů provádět.

Zhruba 80 tisíc dlužníků v exekuci je zároveň v insolvenčním řízení. To znamená, že nelze provádět úkony exekuce v přibližně 420 tisíc běžících exekucích. Takže i když je celkový počet exekucí stále obří, ve skutečnosti jsou mnohé z nich už stejně marné. Ministerstvo spravedlnosti teď dokonce uvažuje, že pokud se exekuci nepodaří do tří let realizovat, bude automaticky zastavena.

Průměrnému povinnému je 45 let, je na něho vedeno téměř šest exekucí, a na jistině „visí“ skoro čtyři sta tisíc. Už z počtu povinných a jejich dluhů vyplývá, kolik je u nás věřitelů a jejich pohledávek. Milióny. Ani to zatím nikdo přesně nedopočítal. Nejde přitom vždy jen o instituce, které ztrátu jen tak odepíšou, ale často o jednotlivce, rodiny, které se kvůli tomu, že jim jiný neplatí, samy dostávají do dluhů.

Mnohá nyní navrhovaná opatření ovšem ještě více poškodí lidi, kteří jsou v právu: co jiného totiž je soudem posvěcená pohledávka, které se říká exekuční titul?


Autor: Lukáš Tuček, spolupracovník redakce

Přečtěte si také

Zbytečné změny v insolvencích? Do oddlužení míří daleko méně lidí, než se čekalo, říká Tomáš Valášek

Nová pravidla pro osobní bankroty, účinná už více než rok, nepřinesla předpokládané posuny – do oddlužení totiž po krátkém výkyvu míří téměř stejný počet lidí jako před zmíněnou novelou. „Očekávání, že do oddlužení půjdou desetitisíce lidí měsíčně, se nenaplnila. Zpočátku sice zájem skokově vzrostl, pak se ale situace začala vracet zpět k novému normálu, který nyní představuje zhruba 2 200 insolvenčních návrhů měsíčně. Svou roli v tom samozřejmě sehrála i stávající pandemie,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, která poskytuje právě insolvenčním správcům služby. 

Přes rok čeká na odměnu za práci. Zaplatím, až na to budu mít, říká dlužník

Dvaatřicetiletá Tereza Bartošová z Prahy pomáhala měsíce organizovat překážkové závody Army run. Odměnu za odvedenou práci ale ona ani její kolegové neviděli. V případě Terezy se neproplacené faktury vyšplhaly na čtyřicet tisíc korun. Majitel závodu Aleš Vondráček na její urgence nereaguje.  

Virtuální bydliště ztrpčují život obyvatelům. Exekutorům komplikují práci

Ve městech, která výrazně omezila počet heren s hracími automaty, poklesl počet lidí nezvládajících platit svoje závazky. Alespoň to vyplývá z dat společnosti M.B.A Finance, která spravuje pohledávky velkých firem. V obcích, kde vyhlásili nulovou toleranci hernám na svém území a hazard zakázali úplně, počet neplatičů spadl až o pětinu.