Kdo chce opravdu mazat své dluhy, tak činí. Zbývají nepoctivci, kterým stát téměř vše odpustí

V diskuzích o osobních bankrotech se objevuje dělení dlužníků na poctivce, kteří mají dobrou vůli, a na ty, kterým není nic svaté. Podle řady politiků je těm poctivým třeba ještě více ulevit, aby dostali šanci odrazit se ode dna. Jenže kdo chce opravdu splácet, tak splácí a do dluhů už nepadá. Potvrzují to aktuální statistiky, stačí si je přečíst selským rozumem. Zůstávají víceméně už jen „asociálové“, kteří nikdy nebudou chtít vystoupit ze stínů šedé ekonomiky.

Nejsou lidé na práci, platy rostou, mnozí zaměstnavatelé už ani moc nehledí na to, co všechno má pracovník na krku, hlavně že dělá. Přesto se pravidla pro to, aby dluhy byly z moci úřední odpouštěny jak na běžícím pásu, pořád změkčují, což opět jen zhoršuje vymahatelnost oprávněných nároků. Mohlo by se tak už jevit, že se z Česka stává pouhá kulisa právního státu.

Přitom je to jasné jako facka: V Česku je teď opravdu tak dobře, že kdo chce, dělá a splácí. Inkasním agenturám, které urgují dluhy ještě před exekucemi, dramaticky, až o dvě třetiny, ubylo zakázek, že některé div nezavírají, protože nemají na stole nové balíky pohledávek.

To, že se morálka Čechů ve splácení zlepšuje, potvrzují i čísla společnosti CRIF – Czech Credit Bureau, která má přehled o bankovních a nebankovních úvěrech Čechů. Například počet těch, kteří nesplácejí úvěry na spotřebu, klesl za poslední dva roky už o 78 tisíc. Celkový objem nespláceného dluhu se pak snížil o 4,1 miliardy na 32,4 miliardy korun. Meziročně jde o pokles o 11,3 procenta. Počet lidí, kteří měli problém se splácením svých spotřebních dluhů, se meziročně snížil o 17 procent.

Není bez zajímavosti, že počet lidí v problémech se splácením klesá nejrychleji na Ústecku a Karlovarsku, což jsou kraje, kde je největší koncentrace neplatičů. Klesá také počet lidí v exekuci, meziročně jich ubylo 40 tisíc. Celkem bylo vloni zahájeno kolem půl miliónu exekucí, což představuje meziroční pokles o více než sto tisíc nových případů.

Potíž je v tom, že v Centrální evidenci exekucí je v souhrnu stále bezmála 4,7 miliónu exekucí na více než 820 tisíc povinných. Jsou v tom ale i už dávno odložené exekuce, u nichž se očekává zastavení například po oddlužení povinného v insolvenci, a další, které nelze z různých důvodů provádět.

Zhruba 80 tisíc dlužníků v exekuci je zároveň v insolvenčním řízení. To znamená, že nelze provádět úkony exekuce v přibližně 420 tisíc běžících exekucích. Takže i když je celkový počet exekucí stále obří, ve skutečnosti jsou mnohé z nich už stejně marné. Ministerstvo spravedlnosti teď dokonce uvažuje, že pokud se exekuci nepodaří do tří let realizovat, bude automaticky zastavena.

Průměrnému povinnému je 45 let, je na něho vedeno téměř šest exekucí, a na jistině „visí“ skoro čtyři sta tisíc. Už z počtu povinných a jejich dluhů vyplývá, kolik je u nás věřitelů a jejich pohledávek. Milióny. Ani to zatím nikdo přesně nedopočítal. Nejde přitom vždy jen o instituce, které ztrátu jen tak odepíšou, ale často o jednotlivce, rodiny, které se kvůli tomu, že jim jiný neplatí, samy dostávají do dluhů.

Mnohá nyní navrhovaná opatření ovšem ještě více poškodí lidi, kteří jsou v právu: co jiného totiž je soudem posvěcená pohledávka, které se říká exekuční titul?


Autor: Lukáš Tuček, spolupracovník redakce

Přečtěte si také

Rizikových e-shopů přibývá. Jak se nenechat nachytat?

Zavřené prodejny a blížící se Vánoce nutí nakupovat přes internet i lidi, kteří se dříve této formě shánění zboží vyhýbali. Do online prostředí se však nepřesunuli jen zákazníci, ale také podvodníci. Česká obchodní inspekce (ČOI) loni zaznamenala celkem 5 641 podání spotřebitelů na internetový prodej. Letos bylo toto číslo překonáno už na začátku listopadu. Na co si tedy dávat při nakupování pozor?

Nebezpečné klišé „typický dlužník”

Média mají obrovský vliv na formování veřejného mínění. Bohužel často informují zkresleně, což běžný příjemce sdělení není schopen kriticky zhodnotit. Jeho postoje pak ovlivňuje falešný emotivní dojem. Jedním z hluboce zakořeněných mýtů, který se opakovaně objevuje v médiích, je tvrzení, že typickým dlužníkem je muž ve věku 39 let, který žije v Moravskoslezském kraji a má dluh za půjčku ve výši 27 215 korun. Kromě nesmyslného zjednodušení profilu je matoucí i terminologie, která vytváří chybná podvědomá spojení. Téměř nikdo totiž nerozlišuje mezi pojmy „dlužník“ a „neplatič“.

Bez dluhů za tři roky bez rozdílu, věřitelé se bouří

Proces oddlužení by u všech lidí mohl trvat jen tři roky. Počítá s tím návrh ministerstva spravedlnosti, který schválila vláda. „Hlavním cílem je rychlejší a efektivnější osvobození od dluhů,“ uvedla ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) s tím, že návrh by mohl pomoci i lidem, kteří se dostali do finančních potíží v důsledku koronaviru. Krize totiž podle ní dopadá i na střední třídu.