Na exekutory se pohlíží jako na původce zla a dlužníkům politici straní

„Pravomoci a nástroje exekutorů se začaly oklešťovat a vymáhání je čím dál tím složitější a delší,“ říká prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík. Za největší hloupost považuje návrh na omezení mobiliárních exekucí, který teď leží v Poslanecké sněmovně. Nesouhlasí ani se zavedením tříleté lhůty, po jejímž uplynutí by exekutor musel bezvýslednou exekuci zastavit. Přibližně ve 40 procentech úspěšných případů přijdou první peníze na účet až po 3 letech nebo později.

Letos to bude 20 let, co začali v Česku fungovat soukromí exekutoři. Můžete zhodnotit, jak se zavedením soukromých exekutorů změnila vymahatelnost práva?

V devadesátých letech tady vymahatelnost práva prakticky neexistovala. Po zavedení soudních exekutorů se situace výrazně změnila. Věřitelé zjistili, že své pohledávky mohou vymáhat, že se ke svým prostředkům skutečně dostanou, což vedlo k tomu, že zájem o exekuce rostl. A logicky spolu s tím rostl i počet lidí, kteří se do exekuce dostali. A protože se často domnívali, že vše vyřeší tím, že si nebudou přebírat dopisy od exekutorů, rostla výše jejich dluhů a často i počet exekucí, které proti nim byly vedeny. Téma exekucí se začalo medializovat a z exekucí se stalo politikum.

Kvůli problematice vícečetných exekucí se měnily zákony a na soudní exekutory se začalo pohlížet nikoli jako na ty, kteří hájí vymahatelnost práva, ale jako na původce všeho zla. Jejich pravomoci i nástroje se začaly oklešťovat, zákonodárci začali stranit dlužníkům. To vše vede k tomu, že vymáhání je čím dál tím složitější i delší. To, co se s exekučním řádem děje, nejlépe dokladují fakta. Za 20 let existence prošel více než 50 úpravami a aktuálně v parlamentu leží další novela se spoustou pozměňovacích návrhů! Ideálním řešením by bylo vytvoření a přijetí nového, zcela moderního exekučního řádu.

Je nějaký stát, který by Česku mohl být vzorem?

Třeba Belgie, která je, co do rozlohy a počtu obyvatel, srovnatelná s Českem. A počet exekucí je přibližně stejný jako u nás, byť je to země výrazně bohatší, to jistě o lecčems vypovídá. Tamní systém soudních exekutorů má letitou tradici a dalo by se z něj leccos aplikovat i na naše podmínky. Na soukromoprávní pohledávky je v Belgii volná soutěž, kdy si věřitel může vybrat svého exekutora. U veřejnoprávních pohledávek se exekutor může rozhodnout, jestli chce vymáhat pohledávky pro stát a státní či polostátní subjekty. U těchto pohledávek pak platí místní příslušnost.

Vládní novela rovněž zavádí tříletou lhůtu, po jejímž uplynutí by exekutor musel zastavit bezvýslednou exekuci i bez návrhu a souhlasu věřitele. Věřitel by postup mohl odvrátit zálohou na náklady řízení. Bezvýsledná exekuce by však mohla trvat nejdéle devět let. Jaké by to mohlo mít dopady na vymahatelnost?

Fatální. Podle našich dat přibližně ve 40 % úspěšných exekucí přijdou první peníze na účet exekutora až po třech letech nebo později. Ta lhůta je naprosto nedostatečná a mimo stávající realitu. Nepočítá s obstrukcemi dlužníků, s návrhy na zastavení exekuce, s tím, že rozhodování soudů o opravných prostředcích zabere určitou dobu, a nebavíme se o týdnech. Po celou tu dobu, než soud rozhodne, přitom nelze exekuci provést, tudíž ani vymoci prostředky pro věřitele. A není zohledněn ani souběh exekucí, kdy na dlužníka je vedeno více exekucí a exekutoři musí počkat, až je ukončena dřívější exekuce.

Zákonodárci buď zapomínají, nebo si neuvědomují, že svými předešlými kroky se pod prodloužení doby exekucí sami podepsali. Například se neustále zvyšuje nezabavitelná částka. V důsledku toho se logicky snižují srážky ze mzdy a doba exekuce se prodlužuje. A pokud jich má povinný více a splácí je postupně, trvá logicky i delší dobu, než se dostane na druhou, třetí či další exekuci…

Doba přerušení exekuce z důvodu souběhu se starší exekucí v praxi navrhovanou tříletou lhůtu hravě překročí. Pokud se podíváme na dražby, což jsou prostředky, k nimž exekutor sahá až v případě, kdy méně invazivní prostředky nefungují, zjistíme, že k většině dojde později než za 3 roky od zahájení exekuce.

Co se týká záloh, souhlasíme s tím, že je třeba dát věřitelům najevo, že se nevyplatí začínat exekuce za každou cenu, zvláště tam, kde je předem jasné, že je to lidově řečeno marné. Ovšem výši záloh je třeba nastavit opravdu citlivě, aby nakonec nevedla k tomu, že zájem o exekuce nebude vůbec a věřitelé budou volit alternativy v podobě inkasních agentur a podobně.

Ve funkci prezidenta Exekutorské komory jste krátce, ale jaké jste si dal cíle do budoucna?

To závisí na tom, zda budu znovu zvolen do prezidia naším sněmem, který proběhne na jaře. Naše funkční období končí na začátku dubna letošního roku. Zvolen jsem byl v polovině února po náhlém úmrtí Vladimíra Plášila. Mým hlavním úkolem je právě připravit a zorganizovat sněm. Rád bych ale pokračoval i v nadcházejícím období, a to v jakékoli funkci. Hlavním cílem by mělo být najít společnou řeč s politiky a připravit a uvést v život nový a komplexní exekuční řád.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com