Kovářová: Neplacení alimentů je často „truc-podnik“ otce za to, že mu matka brání ve styku s dítětem

Nastavení pravidel péče o dítě a jejich následné dodržování včetně řádného placení výživného patří mezi nejčastější spory mezi bývalými partnery. O zkušenostech s jejich řešením, roli emocí a mezilidských vztahů, ale i otázce zálohovaného výživného jsme si povídali s exministryní spravedlnosti a prezidentkou Unie rodinných advokátů Danielou Kovářovou.

Dlouhodobě se věnujete oblasti rodinného práva, od roku 2018 i jako prezidentka Unie rodinných advokátů. S jakými problémy se na vás klienti nejčastěji obracejí?

Za mnou chodí nejčastěji rozhádané páry a takřka vždy je to kvůli problémům s dětmi. Jde například o to, že jeden rodič nedává tomu druhému děti do péče nebo ke styku. Anebo se rodiče nejsou schopni domluvit na porozvodové péči o děti.

Jak v praxi funguje mimosoudní domluva? Daří se rodičům dohodnout, aniž by museli zasahovat advokáti a soudy? 

Na prvních stránkách novin se objevují emocionálně vypjaté případy a příběhy, ale ze své zkušenosti mohu říct, že dvě třetiny rodičů jsou schopny se dohodnout. Totiž to nejviditelnější je to nejspornější, ve skutečnosti jde jen o malou část rodičů, kteří se nedohodnou a kteří potřebují soudy a advokáty. Kéž by se tato situace pořád jenom zlepšovala.

Bývají častější spory o děti než o majetek?

No ony jsou to ve skutečnosti spojené nádoby. Na první pohled přichází klient kvůli sporu o dítě, ale dítě a majetek a někdy i bydlení a vyživovací povinnost spolu navzájem působí. Takže já nejsem zastáncem té salámové metody, kdy se odděluje jeden typ řízení od druhého. Velmi často také nejde na první pohled o dítě, ale o moc, o zraněné emoce a všechny tyto oblasti. A proto všechny ty právní instituty spolu souvisí. Moudrý advokát je tudíž vyřizuje a projednává vlastně dohromady.

Velkým tématem je aktuálně právě neplacení výživného. Podle unie ale situace není až tak vážná, jak se mnohdy uvádí.  Z čeho vycházíte?

My vycházíme z průzkumu, který Unie rodinných advokátů ve spolupráci s časopisem Rodinné listy zorganizovala přibližně před dvěma lety. Ten průzkum stále trvá, zapojují se do něho další a další rodiče. Z dosavadních výsledků vyplynulo, že jenom 7 procent tatínků neplní svoji vyživovací povinnost. Naprostá většina rodičů vyživovací povinnost plní.

Eventuálně jsou dneska už častější i případy, kdy matky mají tak dobrý příjem, že po tatíncích žádné výživné ani nepožadují. Anebo tatínkové sice neplní vyživovací povinnost v nějaké velké míře, ale zajišťují třeba různé protihodnoty, protislužby a podobně.

Velkým trendem dneska je to, čemu se říká střídavá péče. Já ten termín nerada používám, protože ve skutečnosti už většina tatínků stojí o rozšířený styk, kdy se s tím dítětem stýká o prodloužených víkendech, o jarních prázdninách a podobně. Řada tatínků má děti podílem třeba i 40 procent času v roce. Situace je taková, že pokud se otec a matka střídají v péči o dítě, tak o výživném v pravém slova smyslu nemůžeme ani mluvit, protože když máte polovinu času dítě v péči, tak samozřejmě hradíte i jeho potřeby.

Jak se stavíte k návrhu na zavedení zálohovaného výživného?

Já jsem se celá léta tomuto návrhu bránila a veřejně proti němu vystupovala, protože takový návrh snímá z člověka osobní odpovědnost a může vést i ke zneužívání. Velmi často je neplacení výživného ze strany otce takovým truc-podnikem, protože matka odmítá otci dávat dítě ke styku, anebo dokonce dítě zmanipulovala, že otce vůbec nepřijímá. Obecně je velmi důležité, aby se maminka s tatínkem nerozkmotřila, protože nejlepší způsob a jediné, co se dá vlastně maminkám poradit, je, že čím lépe budou maminky s tatínkem vycházet, tím větší je pravděpodobnost, že tatínek bude ochoten platit výživné a spíš výživné ve větší výši.

Celý rozhovor naleznete ve videu.


Autor: REDAKCE

Foto: Češi v právu

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.