Oddlužení za tři roky? Nevyrobme si obří továrnu na druhotnou platební neschopnost

Oddlužení by mohlo místo 5 let trvat 3 roky, schválila vláda. Na rozdíl od opatření v rámci Lex covid justice 2, která právě procházejí legislativním procesem, to bohužel nepovažuji za dobrý krok.

V podstatě jde o gold-plating v rámci implementace evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci. Tato směrnice po nás požaduje úpravy oddlužení podnikatelů, nikoli však spotřebitelů. Nevidím logické důvody pro stejné nastavení podmínek pro podnikatele a spotřebitele, které, a zdůrazním to ještě jednou, po nás směrnice nepožaduje. Počet oddlužení podnikatelů je u nás malý oproti počtu oddlužení spotřebitelů. I když teď naroste, stále půjde o minoritu a já jsem přesvědčený, že bychom neměli optikou minority pohlížet na majoritu.

Teprve loni jsme dokončili mnoho let trvající debatu, a na základě ní přijali velkou „oddlužovací“ novelu insolvenčního zákona. Ta již extrémně zmírnila systémové nastavení podmínek oddlužení a další dočasné úlevy z důvodu pandemie koronaviru přinesl Lex covid justice 1 a 2. To je v pořádku, ale měli bychom odlišovat opatření přijatá v nouzovém stavu a trvalá systémová opatření.

Hlavní argument proti dalšímu plošnému systémovému zmírnění podmínek oddlužení je ten, že dluh z podnikání vzniká jinak než spotřebitelský dluh. Ten první je spojen s podnikatelským rizikem, ten druhý často vzniká neřízeným konzumem. Podnikání chceme podporovat s vědomím toho, že podnikatelské riziko s sebou často přináší neúspěch. Nezodpovědné půjčky na vánoční dárky chceme omezovat. Proto by směrnicí požadované mírnější podmínky restartu poctivých podnikatelů neměly být rozšiřovány i na spotřebitele.

Zatímco ve světě solventního byznysu funguje strategie win-win, na půdě insolvence naopak platí, že když jednomu pomáháte, současně druhému škodíte. Když v poslední době přijímáme další a další úlevy ve prospěch dlužníků, současně tím v dlužnicko-věřitelských vztazích poškozujeme věřitele. Čeho se obávám já sám nejvíce, je to, abychom si u nás nevyrobili obří továrnu na druhotnou platební neschopnost. Z věřitele, kterému dlužník neplatí, se totiž snadno stává dlužník. Svět, jak jej známe, nemůže fungovat, když z něj zmizí věřitelé a zůstanou v něm jen dlužníci s rukou nataženou ke státní pokladně.


Jan Januš

Autor: Michal Žižlavský, člen představenstva a předseda insolvenční sekce České advokátní komory

Zdroj foto: archiv Michala Žižlavského

Zdroj hlavní foto: 123rf.com

Přečtěte si také

Odpojit neplatiče od tepla? Nemožné, půjde na policii pro útisk

Neplatiči nájemného často žijí na účet majitele nemovitosti. Klidně i tři roky. Za tu dobu se škoda vyšplhá do statisíců a z věřitele se může snadno stát dlužník. „Dokud nedostanete nájemníka z bytu, musíte za něj navíc platit veškeré služby,“ upozorňuje Karel Polata, místopředseda Občanského sdružení majitelů domů v ČR pro web Češi v právu.

Jak se můžu jmenovat? Zákonné limity jmen a příjmení

Od letoška je účinná novela zákona o matrikách, která ženám umožňuje bez prokazování důvodu používat nepřechýlenou variantu příjmení. Jaké další možnosti úprav jména či příjmení zákon připouští? Na to se podívala právnička Petra Andresová.

Zkrácená doba oddlužení? 81 % hlasujících na sociálních sítích nesouhlasí

Jak dlouho má dlužník splácet v rámci oddlužení svůj dluh, než mu bude odpuštěn? Na tuto otázku jsme se ptali našich fanoušků na sociálních sítích. Nejvíce uživatelů hlasovalo pro variantu pěti let. Podstatná část respondentů je však přesvědčená, že by dlužníci měli svůj dluh splácet do té doby, než jej celý uhradí. Shrnutí výsledků hlasování, jež proběhlo na Facebooku a Twitteru Čechů v právu, jakož i na LinkedInu České asociace věřitelů, najdete v článku.