Oddlužení za tři roky? Nevyrobme si obří továrnu na druhotnou platební neschopnost
09. listopadu 2020
Oddlužení by mohlo místo 5 let trvat 3 roky, schválila vláda. Na rozdíl od opatření v rámci Lex covid justice 2, která právě procházejí legislativním procesem, to bohužel nepovažuji za dobrý krok.
V podstatě jde o gold-plating v rámci implementace evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci. Tato směrnice po nás požaduje úpravy oddlužení podnikatelů, nikoli však spotřebitelů. Nevidím logické důvody pro stejné nastavení podmínek pro podnikatele a spotřebitele, které, a zdůrazním to ještě jednou, po nás směrnice nepožaduje. Počet oddlužení podnikatelů je u nás malý oproti počtu oddlužení spotřebitelů. I když teď naroste, stále půjde o minoritu a já jsem přesvědčený, že bychom neměli optikou minority pohlížet na majoritu.
Teprve loni jsme dokončili mnoho let trvající debatu, a na základě ní přijali velkou „oddlužovací“ novelu insolvenčního zákona. Ta již extrémně zmírnila systémové nastavení podmínek oddlužení a další dočasné úlevy z důvodu pandemie koronaviru přinesl Lex covid justice 1 a 2. To je v pořádku, ale měli bychom odlišovat opatření přijatá v nouzovém stavu a trvalá systémová opatření.
Hlavní argument proti dalšímu plošnému systémovému zmírnění podmínek oddlužení je ten, že dluh z podnikání vzniká jinak než spotřebitelský dluh. Ten první je spojen s podnikatelským rizikem, ten druhý často vzniká neřízeným konzumem. Podnikání chceme podporovat s vědomím toho, že podnikatelské riziko s sebou často přináší neúspěch. Nezodpovědné půjčky na vánoční dárky chceme omezovat. Proto by směrnicí požadované mírnější podmínky restartu poctivých podnikatelů neměly být rozšiřovány i na spotřebitele.
Zatímco ve světě solventního byznysu funguje strategie win-win, na půdě insolvence naopak platí, že když jednomu pomáháte, současně druhému škodíte. Když v poslední době přijímáme další a další úlevy ve prospěch dlužníků, současně tím v dlužnicko-věřitelských vztazích poškozujeme věřitele. Čeho se obávám já sám nejvíce, je to, abychom si u nás nevyrobili obří továrnu na druhotnou platební neschopnost. Z věřitele, kterému dlužník neplatí, se totiž snadno stává dlužník. Svět, jak jej známe, nemůže fungovat, když z něj zmizí věřitelé a zůstanou v něm jen dlužníci s rukou nataženou ke státní pokladně.
Autor: Michal Žižlavský, člen představenstva a předseda insolvenční sekce České advokátní komory
Zdroj foto: archiv Michala Žižlavského
Zdroj hlavní foto: 123rf.com
Přečtěte si také
Preventivní restrukturalizace – ekonomický restart pro podnikatele v potížích
V Česku se chystá další velká legislativní změna – preventivní restrukturalizace. Těžce se vyslovuje, ale měla by výrazně ulehčit podnikatelům, kteří mají přechodné finanční problémy. Jedná se o preventivní nástroj, který umožní podnikatelům dále vést svou společnost za předpokladu, že přijmou určitá restrukturalizační opatření. Kdy začne platit, pro koho je určená a v čem vlastně spočívá?
Novinky u chráněných účtů. Ústavní soud potvrdil jejich bezplatnost. Dojde konečně k jejich zjednodušení?
Chráněné účty se po čase opět dostaly do centra pozornosti. Banky je musí i nadále zřizovat a vést zdarma. Rozhodl o tom Ústavní soud, jenž zamítnul návrh senátorů, kteří chtěli tuto povinnost zrušit. Co k tomu Ústavní soud vedlo? A jak to vůbec s fungováním chráněných účtů do budoucna vypadá?
Lékařka nepoznala rakovinu. Můžu chtít peníze za vyšetření zpět?
Pevné zdraví žádné peníze nenahradí. V některých situacích ovšem můžou přispět alespoň k pocitu zadostiučinění. Přečtěte si příběh naší čtenářky, která zaplatila za vyšetření, jež neodhalilo, že má závažný zdravotní problém. Lze v takovém případě peníze za zdravotní úkon požadovat zpátky?
