Oddlužení za tři roky? Nevyrobme si obří továrnu na druhotnou platební neschopnost

Oddlužení by mohlo místo 5 let trvat 3 roky, schválila vláda. Na rozdíl od opatření v rámci Lex covid justice 2, která právě procházejí legislativním procesem, to bohužel nepovažuji za dobrý krok.

V podstatě jde o gold-plating v rámci implementace evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci. Tato směrnice po nás požaduje úpravy oddlužení podnikatelů, nikoli však spotřebitelů. Nevidím logické důvody pro stejné nastavení podmínek pro podnikatele a spotřebitele, které, a zdůrazním to ještě jednou, po nás směrnice nepožaduje. Počet oddlužení podnikatelů je u nás malý oproti počtu oddlužení spotřebitelů. I když teď naroste, stále půjde o minoritu a já jsem přesvědčený, že bychom neměli optikou minority pohlížet na majoritu.

Teprve loni jsme dokončili mnoho let trvající debatu, a na základě ní přijali velkou „oddlužovací“ novelu insolvenčního zákona. Ta již extrémně zmírnila systémové nastavení podmínek oddlužení a další dočasné úlevy z důvodu pandemie koronaviru přinesl Lex covid justice 1 a 2. To je v pořádku, ale měli bychom odlišovat opatření přijatá v nouzovém stavu a trvalá systémová opatření.

Hlavní argument proti dalšímu plošnému systémovému zmírnění podmínek oddlužení je ten, že dluh z podnikání vzniká jinak než spotřebitelský dluh. Ten první je spojen s podnikatelským rizikem, ten druhý často vzniká neřízeným konzumem. Podnikání chceme podporovat s vědomím toho, že podnikatelské riziko s sebou často přináší neúspěch. Nezodpovědné půjčky na vánoční dárky chceme omezovat. Proto by směrnicí požadované mírnější podmínky restartu poctivých podnikatelů neměly být rozšiřovány i na spotřebitele.

Zatímco ve světě solventního byznysu funguje strategie win-win, na půdě insolvence naopak platí, že když jednomu pomáháte, současně druhému škodíte. Když v poslední době přijímáme další a další úlevy ve prospěch dlužníků, současně tím v dlužnicko-věřitelských vztazích poškozujeme věřitele. Čeho se obávám já sám nejvíce, je to, abychom si u nás nevyrobili obří továrnu na druhotnou platební neschopnost. Z věřitele, kterému dlužník neplatí, se totiž snadno stává dlužník. Svět, jak jej známe, nemůže fungovat, když z něj zmizí věřitelé a zůstanou v něm jen dlužníci s rukou nataženou ke státní pokladně.


Jan Januš

Autor: Michal Žižlavský, člen představenstva a předseda insolvenční sekce České advokátní komory

Zdroj foto: archiv Michala Žižlavského

Zdroj hlavní foto: 123rf.com

Přečtěte si také

Až 12 tisíc studentů balancuje na hranici chudoby, zjistila studie

Důvodem, proč mnoho lidí nakupuje zboží z takzvané druhé ruky, bývají výrazně nižší ceny. Snaha ušetřit se ale může úplně minout účinkem. Například ve chvíli, kdy se výhodně zakoupená věc krátce nato rozbije. Má v takovém případě kupující právo věc reklamovat? A jaká úskalí to přináší?

Sluchátka z bazaru přišla rozbitá. Jak reklamovat zboží z druhé ruky?

Důvodem, proč mnoho lidí nakupuje zboží z takzvané druhé ruky, bývají výrazně nižší ceny. Snaha ušetřit se ale může úplně minout účinkem. Například ve chvíli, kdy se výhodně zakoupená věc krátce nato rozbije. Má v takovém případě kupující právo věc reklamovat? A jaká úskalí to přináší?

Oddlužovací šmejdi dostali pokuty. Dlužníky obírají o tisíce

Ministerstvo spravedlnosti si posvítilo na takzvané oddlužovací šmejdy. Třicet jedna subjektů, které neoprávněně poskytovaly právní služby v oddlužení, by měly státu zaplatit celkem 1,448 milionu korun. Další resortem uložené pokuty ve výši 276 tisíc jsou nepravomocné.