Odbytné: Lze se zbavit vyživovací povinnosti zaplacením jednorázové částky?

Paní Ivana má s bývalým manželem čerstvě dospělého syna, který studuje na gymnáziu. Jeho otec se s nimi po rozvodu nestýká, ale do synových osmnáctých narozenin na syna pravidelně platil výživné. Poté se se synem snažil domluvit, že mu dá jednorázově 200 000 Kč a výživné nadále platit nebude. Je takový postup možný?

„Bývalý manžel na syna pravidelně platil. Až teď, když mu bylo 18 let, najednou platit nechce a navrhuje vyřešit vše jednorázovou finanční částkou s tím, že prý to takto jde. Mně se to moc nezdá, navíc mi to pro syna nepřipadá ani výhodné. Příští rok maturuje a chystá se studovat medicínu, takže ještě minimálně 7 let bude studovat,“ vypráví paní Ivana.

Zákonná úprava

Pro výživné platí podle občanského zákoníku několik základních pravidel:

1. Vzájemnou vyživovací povinnost mají předci a potomci,  

2. vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá do doby, než je schopno samo se živit (to v praxi obvykle znamená do té doby, než dostuduje a začne pracovat, což je v případě syna paní Ivany tedy ještě dlouhá doba),

3. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů,

4. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu.

Odbytné ≠ výživné

Jak je řečeno v zákoně, výživné je pravidelně opakující se dávka. To znamená, že jej nelze jednorázově „odbýt“. Hlavním důvodem je, že jakékoliv jednorázové zaplacení výživného by do budoucna vylučovalo možnost úpravy výše výživného v souvislosti se změnou poměrů dítěte nebo rodiče, typicky dítě začne studovat na vysoké škole a zvýší se jeho náklady nebo například rodič začne mít vyšší či nižší příjem než dříve.

V našem případě by tedy jakákoliv dohoda týkající se odbytného byla neplatná a syn by nadále po otci mohl výživné požadovat. A pozor! To až tři roky zpětně.

Kdy je odbytné možné?

Takzvané odbytné ale v českém právu existuje. Do našeho právního řádu se tento pojem vrátil v roce 2014. Ovšem pozor, týká se pouze vztahů mezi manželi nebo rozvedenými manželi. Manželé mají mezi sebou vyživovací povinnost, která ve většině případů po rozvodu zaniká. V určitých případech ale trvá a lze ji nahradit právě odbytným. Zákon doslova říká, že právo rozvedeného manžela na výživné zanikne poskytnutím odbytného.

Závěrečné shrnutí

Paní Ivana ani její syn se nemusí ničeho obávat. Pokud bude syn pokračovat se studiu a takto se systematicky připravovat na své povolání, bude mít otec povinnost platit každý měsíc výživné. I kdyby synovi dal mimořádný finanční obnos, a to v podstatě v jakékoliv výši, tak se této povinnosti nezbaví.

Autor: Petra Andresová
Foto:  Canva.com |  Andranik Hakobyan