Rozvádíme se, ale na dětech se dohodneme bez soudu. Jde to?

Na naši poradnu se obrátila paní Kristýna. S manželem žijí odloučeně a plánují rozvod. Mají však dvě malé děti. Péči o ně nechtějí mít striktně rozdělenou, ale plánují se o ratolesti starat tak, jak to aktuální možnosti obou dovolí. Lze to však vůbec? Odpovídá právnička Petra Andresová. 

„S manželem už přes rok žijeme odloučeně, snažili jsme se náš vztah zachránit, ale bohužel se to nepodařilo. Budeme tedy podávat návrh na rozvod. Na všem jsme schopni se domluvit. O děti se staráme oba podle aktuální situace a všem nám to takto vyhovuje. Všichni, které znám a jsou rozvedení, mají péči o děti rozdělenou soudně na sudé a liché týdny, rozdělené prázdniny a podobně. My to takto nechceme, protože nám přijde, že je to příliš zavazující. Nicméně víme, že schválení dohody je podmínkou rozvedení manželství. Zajímalo by mě tedy, jestli je to možné upravit tak, aby nám to vyhovovalo.“

Zákonná úprava

Ta je obsažena v občanském zákoníku. Ta stanoví, že před samotným rozhodnutím o rozvodu manželství musí soud určit, jak bude každý z rodičů pečovat o společné dítě. Pokud by se rodiče dohodli, soud se od této dohody může odchýlit pouze v případě, že by to bylo nutné kvůli zájmům dítěte. Soud bere v úvahu nejen vztah ratolesti ke každému z rodičů, ale také to, jak dítě vychází se sourozenci, popřípadě prarodiči. Vždy je nejdůležitější zájem dítěte. 

Soud může svěřit dítě do péče:

• jednoho z rodičů,
• střídavé péče obou rodičů,
• společné péče obou rodičů,
• do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte.

Řešení pro paní Kristýnu 

Pokud je situace taková, jak paní Kristýna popisuje, pak by byla nejlepší variantou společná péče. 

A co to znamená? Jednoduše to, že rodiče pokračují v péči o děti stejným způsobem, jako byli doposud zvyklí. Soudně ani dohodou nejsou stanovena žádná pravidla ohledně péče, výživného ani styku. Pokud se rodiče na všech těchto otázkách shodnou, tak se bezesporu jedná o nejlepší způsob péče o děti po rozvodu.

V případě, že jsou rodiče schopni spolu komunikovat na takovéto úrovni, tak odpadá nutnost autoritativního zásahu státu, který by jinak musel zcela jasně a zřetelně stanovit pravidla a rodiče by byli povinni se jimi řídit (typicky stanovit výši a splatnost výživného, určit dny, ve kterých se rodiče budou v péči střídat, spravedlivě rozdělit trávení prázdnin či Vánoc a podobně).

Dokonce i podle ustálené judikatury Ústavního soudu je společná péče ideálem uspořádání poměrů dětí a rodičů, kteří spolu nežijí.

Podmínky společné péče

S ohledem na smysl společné péče ji soud rodičům nemůže nařídit, ale ti se na ní vždy musí dohodnout a souhlasit s ní. Jako vždy je brán zřetel především na zájmy dítěte a soud musí alespoň v minimálně míře zkoumat, zda jsou rodiče opravdu vhodnými adepty a nepanují mezi nimi rozpory, které by společnou péči narušovaly nebo by z ní udělaly pouze dočasné řešení. Vzhledem ke všem uvedeným podmínkám se stále jedná o nejméně užívanou porozvodovou formu péče o dítě.

Autor: Petra Andresová
Foto:  Canva.com |  ADragan, Getty Images