Otec synovi nic nekoupí a máme střídavou péči. Je šance na výživné?

„Pavel byl na peníze vždycky. Pamatuju si, jak našel u popelnice obouchané a zrezivělé dětské kolo a dva měsíce ho měl doma, než se mu podařilo ho za pětistovku prodat přes bazar,“ říká o svém expartnerovi a otci svého dítěte Kateřina z Českých Budějovic. Přestože Pavel vydělával na jižní Čechy nadprůměrnou mzdu, byl zvyklý žít až asketickým způsobem života. „Nikdy nejezdil na dovolené, údajně proto, že se nevyspí v jiné posteli než své vlastní,“ vypráví Kateřina, která s odstupem času vidí za Pavlovým rozhodnutím necestovat spíš snahu co nejvíc ušetřit.

Tehdy jí však jeho láska k financím tolik nevadila, a tak z tříletého vztahu vznikl dnes pětiletý František. „Na syna jsme se oba moc těšili. Zatímco já nakupovala jak zběsilá výbavičku, Pavel přivezl od rodičů z půdy kolébku, kterou měl jako dítě on. Samozřejmě měla to nejlepší za sebou,“ popisuje.

František byl hodné, ale podle pediatričky tak trochu líné miminko. Když v deseti měsících nezačal lézt, začala s ním Kateřina jezdit na fyzioterapii. A tam ji uhranul recepční. „Byl to na první pohled můj typ. S Pavlem jsme za ty měsíce, co jsem byla na rodičovské, ztratili témata hovoru. Když už jsme spolu mluvili, byly to spíš hádky. Samozřejmě kvůli penězům. Na rodičovské jsem brala asi deset tisíc měsíčně, tedy třetinu toho, na co jsem byla zvyklá. A Pavel mi peníze nenechával. Platil sice nájem a jídlo, ale to bylo vše,“ říká.

Když ji tedy recepční Honza pozval do kavárny, šla. Po pěti měsících Pavlovi oznámila, že je s jejich vztahem konec a že se stěhuje se k Honzovi.

„Nechtěla jsem, aby František přišel o tátu, a tak jsme se domluvili na střídavé péči. František chodí do stejné školky. Jen ho sudý týden vyzvedávám já a lichý Pavel,“ říká Kateřina. Bojuje však s tím, že Pavel svému synovi nic nekoupí. „Přispěje jen, když mu vyloženě řeknu, a to ještě s přednáškou, že Franta nemusí mít věci nové. A že na bazaru bych je sehnala za padesát korun. Syn se od něj po týdnu vrací v poničených věcech a minule dokonce někde ztratil botu,“ stěžuje si Kateřina, která zvažuje, že si sežene advokáta a požádá soud o výživné. Františka vychovává sama – vztah s Honzou jí kvůli jeho nevěrám nakonec nevyšel.

Na otázku, jak je to s výživným při střídavé péči, odpovídá Lukáš Fiedler z advokátní kanceláře Arrows.

V jakém případě má rodič nárok na výživné na dítě, když má potomka ve střídavé péči?

Tak například v případě, že spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, nežijí a nedohodnou se na plnění vyživovací povinnosti k dítěti. Anebo spolu žijí, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní. V těchto případech má kterýkoli z rodičů právo obrátit se v otázce výživného na soud. U této konkrétní situace není zcela jasné, zda rodiče mají nezletilé dítě svěřené do střídavé péče rozhodnutím soudu, nebo zda střídavou péči vykonávají na základě mimosoudní dohody (např. nebyli manželé, nerozváděli se, a nebyla tudíž třeba soudní úprava péče a výživného ze strany soudu). Vezmu-li v potaz pravděpodobnější variantu, tedy, že rodiče nebyli manželé, a tudíž nemají soudní úpravu péče o nezletilé dítě a stanovené výživné, pak má matka právo požadovat soudní úpravu péče k nezletilému dítěti a určení vyživovací povinnosti. V praxi pak soud určí, jak bude každý z rodičů pro dobu do budoucna o dítě pečovat, tedy zda dítě svěří do výlučné péče jednoho z rodičů, péče střídavé, nebo péče společné. Pokud se rodiče na plnění vyživovací povinnosti k dítěti nedohodnou, soud rozhodne též o vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Budeme-li hovořit o svěření dítěte do střídavé péče obou rodičů, soud zpravidla určí vyživovací povinnost oběma rodičům podle pravidel výše uvedených.

Jak je to v případě, kdy je mezi rodiči majetkový nepoměr?

Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, a stejně tak i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. V praxi pak bude soud zjišťovat schopnosti, možnosti a celkové majetkové poměry osoby povinné hradit výživné. Při hodnocení bude také zkoumat, zda se tato osoba nevzdala bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

Co když má jeden rodič na dítě méně času?

Střídavá péče má být nastavená tak, aby každý z rodičů pečoval o dítě zhruba stejný časový úsek. Pokud by například matka o dítě pečovala v rozsahu 70 % a otec 30 %, pak by se nejednalo o péči střídavou. Pokud by i přesto za takovéto situace existovala mimosoudní dohoda rodičů o střídavé péči, avšak reálný styk rodičů s dítětem by byl v hrubém nepoměru, může se matka obrátit na soud s žádostí o svěření dítěte do její výlučné péče s tím, že otci by soud určil styk s dítětem (pokud by se na něm rodiče nedohodli) v rozsahu a termínech, kdy o dítě skutečně pečuje. Uvedené má též dopady v otázce výživného, jak jsem již zmínil.

Co když třeba jeden rodič nechce dítěti přispět na letní tábor?

Zde opět záleží na tom, zda existuje či neexistuje soudní úprava výživného. Jak jsem již uvedl, nedohodnou-li se rodiče na plnění vyživovací povinnosti k dítěti, má kterýkoli z rodičů právo obrátit se v otázce výživného na soud. Příspěvky na tábory, kroužky, koníčky dětí se řadí též do kategorie výživného, kdy lze hovořit o mimořádných či nikoli běžných výdajích dítěte. Zpravidla je soudy tento problém řešen dvojím způsobem. První je, že poskytované výživné v sobě již zahrnuje příspěvek druhého rodiče na tyto výdaje – tedy tábor by hradil ten z rodičů, který jej na něj přihlásil a v jehož časovém úseku se dítě tábora účastní. Druhou variantou je, že běžné výživné tyto příspěvky nezahrnuje. Pak soud zpravidla určí, že na tyto výdaje oba rodiče po vzájemné domluvě přispívají ve stejném rozsahu (někdy do určité shora ohraničené částky). Ovšem u této druhé varianty je třeba si uvědomit, že jeden rodič by neměl vyloučit druhého rodiče z rozhodování o těchto nikoli běžných výdajích. Na účelu výdaje a jeho výši je třeba se předem dohodnout.

Existuje nějaký orientační výpočet, na jak vysoké výživné může rodič při střídavé péči dosáhnout?

Při střídavé péči si rodiče zpravidla platí výživné „navzájem“, kdy jeho výše je určena dle kritérií již uvedených. Konkrétní výše výživného je ale závislá i na dalších skutečnostech, jako je věk dítěte, množství dalších vyživovacích povinností na straně povinného, celková životní úroveň domácnosti, výdaje dítěte i povinného apod. Existují doporučující tabulky, jimiž se soudy orientačně řídí – vycházejí z čistého příjmu povinného a s ohledem na konkrétní věk dítěte doporučují stanovit výživné v určité procentuální hranici. Nicméně tyto tabulky jsou pouze orientační, neupravují žádná specifika a individuality daného případu a je nutné je brát s rezervou.

Můžete popsat postup, jak o výživné při střídavé péči požádat?

Opět záleží, zda existuje předešlá soudní úprava či nikoli. V případě, že neexistuje, je třeba žádat soud o úpravu péče k dítěti (tj. svěření do péče) a určení výživného. V tomto řízení není povinné zastoupení advokátem. S ohledem na specifičnost daného řízení a množství problémů, které mohou v průběhu řízení vyvstat, ovšem doporučujeme se před podáním návrhu s advokátem přinejmenším poradit, ideálně se jím nechat zastoupit. Záleží vždy na konkrétních okolnostech dané věci – zda je uzavření dohody reálné či nikoliv, zda jeden z rodičů třeba nemá tendence se platbě výživného vyhnout nebo se snažit minimalizovat své příjmy, odklánět majetek apod.

V případě, že již bylo soudem rozhodnuto o svěření dítěte do střídavé péče a o určení výživného, může jeden z rodičů požadovat (zpravidla s odstupem jistého času, ve kterém došlo ke změně poměrů na straně dítěte či některého z rodičů od poslední soudní úpravy) snížení nebo zvýšení výživného. Zpravidla s věkem dítěte rostou i jeho výdaje a potřeby, a výživné tedy bývá v průběhu času zvyšováno. Je vhodné si pro soudní řízení připravit podklady, tedy i potvrzení o běžných a mimořádných výdajích dítěte a o domácnosti, v níž žije.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com