Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.

„Rozvedený manžel nebo manželka může žádat o výživné v případě, kdy se nejsou schopni sami živit a tato neschopnost má původ v manželství. Smyslem tedy je, alespoň částečně zohlednit nestejné ekonomické příležitosti rozvedeného mající svůj původ v manželství. Zároveň musí být možné tuto povinnost po druhém z manželů spravedlivě požadovat. A to zejména s ohledem na věk a zdravotní stav v době rozvodu,“ říká Filip Žižka z advokátní kanceláře Arrows.

Na frekvenci výživného se lze dohodnout

Typickým příkladem, kdy soudy výživné expartnerovi přiklepnou, je nezbytná péče o společné děti. Může se však jednat třeba i o zdravotní potíže vzniklé rozvodem či o případy, kdy byla žena dlouhodobě nezaměstnaná z důvodu péče o domácnost. Zkušenost s tím má paní Alena z Plzně. Ta ihned po maturitě otěhotněla a s třemi dětmi zůstala doma téměř 14 let. Její slušně vydělávající manžel si nepřál, aby chodila do práce. Celé roky se tak starala o muže a společné potomky. Když se potom manželství rozpadlo, kvůli chybějící praxi nemohla sehnat zaměstnání. Požádala proto o výživné. Soud jí vyhověl a její exmanžel jí s měsíční pravidelností posílal stanovenou částku.

Podle Žižky se mohou rozvedení manželé na frekvenci dávek výživného dohodnout. „Nemusí se jednat o interval jednoho měsíce. Rovněž je možné ujednat, aby výživné bylo poskytnuto druhému manželovi najednou. Tento způsob vypořádání se nazývá odbytné. Zákon tedy v této věci manžely nikterak neomezuje a je jen na jejich vůli, co jim vyhovuje nejvíce,“ vysvětluje.

Alimenty na exmanžela či exmanželku nejsou časté

Při rozhodování o výši alimentů bere soudce v potaz nejen příčiny rozpadu svazku, ale také délku jeho trvání či důvody, proč si člověk, který o výživné žádá, nemůže zajistit zaměstnání. Roli hrají i majetkové poměry a porozvodové uspořádání.

Advokáti a neziskové organizace zabývající se pomocí s vymáháním alimentů se shodují, že výživné na rozvedeného manžela nebo manželku není tak obvyklé. „Evidujeme jednotky případů ročně,“ říká Dagmar Vogtová z projektu VašeVýživné.cz.

Ne každá žádost u soudu uspěje. „K neúspěchům dochází často z důvodů, že rozvedený manžel, který výživné požaduje, soudu zpravidla nevylíčí všechny důležité skutečnosti a nepředloží nezbytné důkazy. Tomuto se dá předcházet včasným vyhledáním advokáta, který má v této oblasti dlouholetou praxi. Vzhledem k tomu, že se může jednat i o vysoké částky, rozhodně doporučujeme nechat se ve věci výživného rozvedeného manžela právně zastoupit,“ radí Žižka. A upozorňuje na tříletou promlčecí lhůtu, která začíná plynout dnem následujícím po právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství. Právo na výživné rovněž zanikne v případě, že žadatel uzavře nové manželství.

I neprovdané matky mají šanci

Zákony myslí také na neprovdané matky, které jejich partner v těhotenství nebo krátce po porodu opustil.

„Neprovdaná matka dítěte má nárok na výživné nejen pro své dítě, ale také pro sebe. Po otci dítěte může takové výživné nárokovat  až do dvou let věku dítěte. Jedná se

o finanční kompenzaci v období, kdy má matka zvýšené výdaje v souvislosti s nově narozeným dítětem a zároveň není schopná si sama zajistit finance nad rámec rodičovského příspěvku,“ objasňuje Vogtová.

Návrh, který žena podá na příslušný soud, by měl obsahovat popis aktuální situace i požadovanou výši výživného. Chybět by neměla ani forma úhrady, protože i v tomto případě lze určit měsíční splátky či jednorázovou částku. Vhodné je také připojit lékařskou zprávu a případně doklady o souvisejících platbách.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com