Pětina firem s uzavřenými provozovnami přežije už jen měsíc

Dvě třetiny podnikatelů z ohrožených oborů tvrdí, že současné krizové programy podpory vlády pokrývají do 30 procent jejich celkových nákladů. Zbytek musejí hradit především z úvěrů. Rezervy a úspory už totiž rozpustili v průběhu jara a podzimu loňského roku. Co by firmám v koronavirové pandemii pomohlo a které obory patří mezi nejpostiženější? Odpovídala hlavní analytička Hospodářské komory Karina Kubelková.

Hospodářská komora si nechala udělat průzkum, jak jsou na tom podnikatelé, kteří v souvislosti s vládními nařízeními kvůli koronaviru, museli zavřít své provozovny. Co z něj vyplynulo?

Pokud budou nadále platit stávající zákazy, pětina v únoru oslovených živnostníků a podniků, kterým vláda mimořádnými opatřeními uzavřela provozovny, výrazně omezila jejich výdělečnou činnost nebo jsou závislí na činnosti uzavřených provozů, neudrží své podnikání už déle než jeden měsíc. Dalších až 40 procent podniků z nejpostiženějších sektorů hlásilo existenční problémy do tří měsíců. Podotýkám, že se jedná o firmy, které přežily koronavirovou krizi až dosud. Co se týká konstrukce chystaného univerzálního vládního programu, naprostá většina (78 procent) respondentů se přiklonila k tomu, aby byl založen na nějakém obratovém kritériu. Forma kompenzace prosazovaná vládou a založená na kritériu počtu zaměstnanců získala zcela marginální podporu účastníků ankety (2 procenta).

Dá se říct, která odvětví utrpěla největší ránu?

Jedná se především o cestovní ruch, gastro, hotelnictví, osobní služby. V rámci šetření jsme oslovili členy osmi společenstev, které působí v nejvíce ohrožených sektorech ekonomiky. Jednalo se o Asociaci hotelů a restaurací, Českou komoru fitness, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Potravinářskou komoru, Asociaci prádelen a čistíren, Českou barmanskou asociaci, Českou eventovou asociaci a Unii filmových distributorů.

Máte nějaké odhady kolik podniků už skončilo?

Je velmi obtížné zjišťovat, kolik podniků již skončilo. Může se jednat jen o zdánlivé ukončení formou přerušení živnosti, skutečné ukončení živnosti nebo převedení živnosti (prodeje firmy). Často se rovněž stává, že firma dále existuje, ale pouze formálně (v registru) nebo pod jiným označením. I data o insolvencích mají výrazné zpoždění až několika let.

Na co podnikatelé měli a mají nárok?

V rámci první (jarní) i druhé (podzimní) vlny koronavirové epidemie byl podle názoru podnikatelů nejúspěšnější formou státní podpory program Antivirus vyprojektovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí a kompenzační bonus z dílny Ministerstva financí. V současnosti existuje celý vějíř podpor, z kterého si vyberou firmy dle typu problému, oboru či velikosti. Ani ten ale nepokrývá všechny subjekty skutečně postižené krizí.

S oborovými kompenzačními programy byla spojená celá řada problémů jako dlouhé vyjednávání, složité prodlužování programů, vysoká specifičnost, vysoká administrativní zátěž nebo vyloučení některých business modelů z podpory. Odvětví, která nemají speciální program, mají navíc dojem, že se kompenzace dostávají těm, kteří mají lepší politické vazby.

Kompenzace od státu tedy nejsou dostačující?

Dvě třetiny (65 procent) respondentů z ohrožených oborů uvedly, že současné krizové programy podpory vlády pokrývají do 30 procent jejich celkových nákladů včetně mzdových nákladů. Náklady, které nepokrývá pomoc státu, musí podnikatelé hradit především z úvěrů, protože rezervy a úspory již byli často nuceni rozpustit v průběhu jara a podzimu loňského roku. Za alarmující považujeme to, že desetina (9 procent) oslovených firem nedostává vůbec nic, i když tyto firmy byly koronavirovou krizí poškozeny. Na to, že záchrannou sítí státní pomoci některé firmy stále propadají, přitom upozorňujeme vládu neustále. Hospodářská komora přišla sama s návrhem takzvané krabičky poslední pomoci, která měla tyto mezery v konstrukci podpůrných programů odstranit.

Věděli si podnikatelé rady s tím, o co mohou žádat a kde?

Loni na jaře byla informovanost podnikatelů skutečně malá, ale situace se výrazně zlepšila – i díky větší zkušenosti podniků s čerpáním pomoci. Na vině byla i často chaotická komunikace ze strany vlády. Snad každý program provázely v začátku potíže, které se ale podařilo časem odbourat. Hospodářská komora průběžně sbírá připomínky členů a jednotlivé resorty pravidelně informuje se zpětnou vazbou k jednotlivým opatřením.

Co by firmy a živnostníci potřebovali v nejbližších týdnech a měsících nejvíce?

Firmy by potřebovaly jasný plán vlády a pokrok, co se týká očkování, nastavení pravidel a jejich zdůvodnění a samozřejmě transparentní komunikaci směrem k podnikatelům. Je třeba, aby vláda neustále přihlížela ke zpětné vazbě od podnikatelského sektoru, a to při všech svých krocích.

A lze podle vás očekávat nějakou vlnu žalob kvůli odškodnění?

Vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu z 22. února skutečně očekáváme zvýšený zájem podnikatelů o žaloby kvůli odškodnění. Při soudním sporu mají přitom firmy teoretickou šanci až na náhradu až 100 % svých prokázaných škod. Odkazovaný nález Ústavního soudu rozšiřuje škálu nástrojů, které lze pro případnou žalobu uplatnit. Je ovšem nutno vzít v úvahu to, že podnikatelé, kteří čerpali prostředky z nějakého vládního kompenzačního programu, museli „dobrovolně“ prohlásit, že se (víceméně vždy v tomto znění) vzdávají „práva uplatnění dalších nároků na náhradu vzniklé škody vzniklé v důsledku krizových opatření vlády ČR nebo ochranných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR za rozhodné období“. A je otázkou, jak budou soudy v rámci případných žalob posuzovat právě tu dobrovolnost.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: Archiv Kariny Kubelkové