Prodáváte věci na internetu? Může jít o neoprávněné podnikání

Když se Andree ve skříni začalo hromadit oblečení po malém synovi, objevila kouzlo internetových bazarů. Některé matky byly ochotné za obnošené značkové kousky zaplatit dokonce stejnou cenu, jako byla ta původní. A Andrea si tak prodejem každý měsíc přišla na několik set korun k rodičovskému příspěvku. Později ovšem přišla na to, že vydělat se dá i daleko víc. Ve výprodejích začala ve velkém skupovat nové zlevněné zboží, které na internetu prodávala s přirážkou. Nedávno ji ale zaskočila kamarádka s upozorněním, že se jí bazarový koníček může vymstít – mohlo by totiž jít o podnikání, na které by si měla zřídit oprávnění.

Pokud člověk na internetu čas od času něco prodá, je to v pořádku. Ale pozor na situace, kdy je prodej téměř na denní bázi a dotyčný si jím vydělává nemalé finanční prostředky, které slouží jako zdroj obživy.

„Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele,“ cituje zákon Zuzana Liškařová z advokátní kanceláře Arrows.

„Pokud bude osoba prodávat zboží pravidelně, zajisté se bude jednat o soustavnou činnost, a měla by tak mít živnostenské oprávnění,“ dodává. Výše výdělku, která by odpovídala na otázku, zda se jedná o podnikání, či nikoliv, v českém právním řádu podle Liškařové stanovena není.

Kdy jde o prodej a kdy o podnikání, řešil i soud

Problematiku řešil před deseti lety dokonce Nejvyšší správní soud. Na něj se obrátil prodejce starožitností, který nesouhlasil s postihem od finančního úřadu. Tvrdil, že v jeho případě nejde o podnikání, protože se jen snažil zbavit předmětů, které za svůj život nashromáždil. Prodej byl podle něj nahodilý a jednorázový.

Soud argumenty neuznal. V daném období totiž neměl dotyčný žádné jiné příjmy než ty získané prodejem starožitností. V jeho neprospěch hrál i fakt, že některé předměty, které sám nakoupil přes portál Aukro, obratem prodal.

O podnikání by podle Nejvyššího správního soudu nešlo v případě, když by sice činnost byla vykonávána soustavně, nicméně jejím cílem by bylo ukojení sběratelské vášně. Nikoliv získávání příjmů sloužících k obživě. Za podnikání se nepovažuje ani to, když prodej sběratelských předmětů sice slouží k získání příjmu, nicméně jde o nahodilou věc – například jednorázový prodej předmětů, které dotyčný zdědil.

Pakliže člověk podniká bez živnostenského oprávnění i přesto, že by ho měl mít, jedná se o takzvané neoprávněné podnikání. „Za tento přestupek může být uložena pokuta až do 500 000 korun. Pokud by se jednalo o činnost vykonávanou bez živnostenského oprávnění ve větším rozsahu, mohlo by se dokonce jednat o trestný čin,“ varuje Liškařová.

Příjem z prodejů nad 30 tisíc ročně zdaňte

Ani tyto případy nejsou ojedinělé. Policisté vyšetřovali například ženu, která prostřednictvím svého účtu na sociální síti nabízela k prodeji oblečení z ciziny. Zákazníci jí zaplatili předem na účet a ona poté módní kousky objednala v zahraničí a následně je odeslala zákazníkům. „Žena úmyslným jednáním provozovala ve větším rozsahu neoprávněné podnikání,“ uvedli policisté na svých stránkách.

Samozřejmě, nejčastějšími prodejci na internetových bazarech zůstávají lidé nahodile zbavující se věcí, které již doma nepotřebují. I pro ně ale platí jedno pravidlo. Pokud roční příjmy z prodeje přesáhly 30 tisíc korun, měli by je uvést do daňového přiznání jako příjem z příležitostné činnosti. Finanční úřady totiž mohou od aukčních a prodejních serverů požadovat informace o prodejcích a na jejich základě pak směřovat své kontroly.

Autor: Jitka Hradilová

Zdroj foto: littlekop | Canva.com