Sněmovna podpořila slučování exekucí i jejich přidělování podle bydliště dlužníka

Podle navrhovaného principu jeden dlužník – jeden exekutor by všechny exekuce na jednoho dlužníka nově vedl vždy jen jeden exekutor. Konkrétně ten, který u daného dlužníka zahájil první exekuci. Věřitelé by tak s výjimkou prvního v pořadí ztratili možnost výběru exekutora. Zároveň by nově při zahájení exekuce měli platit zálohu na její náklady. Ta by měla fungovat jako prevence bezúčelných řízení. Věřitelé by si totiž kvůli ní měli lépe zvážit, zda je dlužník dostatečně solventní, aby bylo možné dluh vymoct.

Nově by také exekutoři měli mít povinnost bezúčelné exekuce po třech letech zastavovat, a to i bez souhlasu věřitele. Ten by měl možnost exekuci prodloužit zaplacením další zálohy na náklady řízení, celý proces by ale nesměl trvat déle než devět let.

Přijetí návrhu Pirátské strany by znamenalo, že by exekutoři nově mohli vést pouze exekuce na dlužníky, kteří mají trvalé bydliště ve stejném soudním kraji, v němž sídlí jejich úřad. Případy by jim byly přidělovány soudem podle centrálního pořadníku. Záměrem změny je dle předkladatele zajistit rovnoměrný nápad exekučních případů na jednotlivé exekutorské úřady a zároveň přiblížit exekutora dlužníkovi. Věřitel by si tak už za žádných okolností nemohl vybrat exekutora, čímž by měl ztratit možnost výrazněji ovlivnit průběh vymáhání své pohledávky.

Oba návrhy by nyní měly být projednávány společně tak, aby z nich vznikl jeden funkční celek.

Zavedení místní příslušnosti dlouhodobě podporuje Exekutorská komora, podle níž by změna pomohla ke stabilizaci systému exekučního vymáhání. Pro nepřehlednost a komplikovanost naopak odmítá slučování exekucí podle vládní novely. Kritizuje také skutečnost, že by změna zvýhodňovala služebně starší exekutory s vysokým počtem v minulosti zahájených exekucí, kteří by kumulovali i nově zahájené exekuce. Ostatní úřady by tak mohly zaniknout. „Chystaná novela také rozděluje dlužníky na dvě skupiny nesystematicky podle toho, zda je proti nim již exekuce vedena nebo nikoliv. Pro každou z obou skupin navíc platí zcela odlišné pravidlo,“ uvedl v návaznosti na středeční jednání sněmovny prezident Exekutorské komory Vladimír Plášil.

Z podobných důvodů kritizují vládní novelu i některé neziskové organizace včetně Člověka v tísni. Za vhodnější řešení považují právě zavedení místní příslušnosti.

Část exekutorských úřadů naopak tuto změnu odmítá. Podle soudního exekutora Lukáše Jíchy postrádá přidělování případů podle trvalého bydliště dlužníka smysl, neboť pouze necelá pětina z nich se zdržuje na této adrese. „Blízkost mezi exekutorem a dlužníkem, které zastánci dané změny chtějí docílit, by tak byla pouze formální. Zároveň není ani potřebná, neboť většina dlužníků exekutorské úřady nenavštěvuje a veškerá komunikace může bez problémů probíhat na dálku,“ dodal. Přínosnější by podle něj bylo zlepšení dostupnosti exekutorských úřadů, například v podobě určitého minimálního počtu úředních hodin.

Zástupcům věřitelů se nelíbí ani jeden z projednávaných návrhů. Vadí jim zejména skutečnost, že by ztratili možnost volby exekutora. „Takové řešení považujeme za krajně nepřijatelné. Každý věřitel by měl mít právo svobodně nakládat se svým majetkem a vybrat si exekutora dle svého vlastního uvážení. Z praxe víme, že mezi kvalitou a efektivitou práce jednolitých úřadů existují výrazné rozdíly,“ konstatoval prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. Za přínosnější by považoval například zjednodušení odpisů pohledávek věřitelů, které by podle něj mohlo vést k výraznému snížení běžících i nově zahajovaných exekucí.

Autor: REDAKCE