Staněk: Exekuční novela je velká sbírka negativ

„Pokud se zavedou zálohy na exekuce, pohledávky kolem pěti až deseti tisíc korun, se přestanou vymáhat. Věřitelům se to totiž nevyplatí,“ varuje v rozhovoru Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.

Exekuční novela míří do Senátu. Který z návrhů, pokud bude schválen, může věřitelům způsobit největší potíže?

Máte pravdu, možná už za pár dní bude Senát řešit exekuční novelu. Pokud jde o věřitele, tak celá novela, která byla předložena ministerstvem spravedlnosti, není dobrá. Je to dost velká sbírka negativ, která se mohou projevit na věřitelích. Za ty asi nejsilnější můžeme považovat zavedení záloh na exekuce. Pro určitou skupinu pohledávek je to téměř likvidační. Jsou to pohledávky zejména kolem pěti, deseti tisíc korun, kde dojde jistojistě k úplnému zastavení vymáhání, protože nebude věřiteli dávat smysl zaplatit zálohu a nějaký způsobem se těšit na výsledek.

Zároveň je problémem i délka celého exekučního řízení. Ta by mohla být omezena nějakou dobou, po kterou maximálně může být exekuce vedena. V tuto chvíli je varianta, že exekuce by mohla trvat nejdéle dvanáct let. Model šest plus tři plus tři. To znamená, že exekuce by trvala šest let, a pokud by věřitel chtěl, aby trvala ještě déle, to znamená právě plus další tři roky, musel by zaplatit zálohu. Že to tak věřitel asi často bude dělat, je zcela jasné, protože pohledávky se mnohdy začínají platit právě až po pěti nebo po šesti letech.

Ostře vystupujete také proti místní příslušnosti exekutorů. Proč je pro věřitele tak zásadní, aby si toho, kdo jim vymůže peníze, mohli vybrat?

Je to především dáno zcela zásadním rozdílem mezi kvalitou jednotlivých exekutorských úřadů. Už historicky se ukázalo, že ne všichni exekutoři mají stejné materiální a personální zázemí. Že se také někteří nevěnují všem způsobům vymáhání pohledávek, například mobiliárním exekucím. Pro věřitele je žádoucí, aby měl možnost si vybrat exekutora, s nímž třeba v minulosti už spolupracoval a je naprosto spokojený s jeho aktivitou a činností. Není tedy důvod, aby ho v tom stát tímto způsobem omezoval. Pokud jde o princip teritoriality jako takový, já se nemohu ubránit tomu, že se vlastně jedná v podstatě jen o jakési přerozdělení trhu. Za ta dlouhá období, kdy princip teritoriality visí ve vzduchu, jsem nezaznamenal, jaké přínosy by měl mít. V podstatě jsme nenašli přínos ani pro dlužníky, ani pro věřitele. Nevnímám to tak, že by došlo k nějakému prolevnění, zkrácení či zjednodušení principu exekucí. Mám pocit, že to je spíš ku škodě celého vymáhacího procesu.

Jak by na věřitele dopadlo tříleté oddlužení pro všechny dlužníky, kteří by o něj požádali? A je vůbec něco, co se vládě v oblasti dluhové problematiky povedlo?

Více ve videorozhovoru:

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto/video: Češi v právu