Staněk: Projednávané exekuční změny oklešťují práva věřitelů, aniž by řešily skutečné problémy

Minulý týden schválila poslanecká sněmovna v prvním čtení hned dva návrhy, které by měly zásadně změnit exekuční vymáhání dluhů. Prvním je novela z dílny ministerstva spravedlnosti, která mj. zavádí koncentraci exekucí podle principu jeden exekutor – jeden dlužník, druhým pak návrh Pirátů omezující působnost exekutorů na soudní kraje, v rámci kterých by jim byly exekuce přidělovány rovnoměrně podle pořadníku. O tom, co by dané změny znamenaly pro věřitele, zda jsou řešením reálných problémů a jaké problémy v oblasti exekucí vlastně veřejnost pociťuje, jsme se bavili s prezidentem České asociace věřitelů Pavlem Staňkem.

Poslanecká sněmovna postoupila k dalšímu projednávání vládní novelu exekučního řádu, která zavádí slučování exekucí na jednoho dlužníka k jednomu exekutorovi. Jak tuto změnu hodnotíte?

Nevím, zda si to zákonodárci dostatečně uvědomují, ale z pohledu věřitelů jde o dosti drastické okleštění jejich práv. Koncentrace exekucí by v praxi znamenala, že by věřitelé ztratili možnost svobodně si vybrat exekutora, který bude vymáhat jejich pohledávku. Tedy s výjimkou toho prvního, který by byl ve výhodě a svou volbou by vlastně určil exekutora i pro všechny případné další věřitele. To považuji za diskriminační a velmi nešťastné.

Každý věřitel by přece měl mít možnost svobodně nakládat se svým majetkem, a tedy si také zvolit exekutora podle svých potřeb a preferencí. Z diskuzí s drobnými věřiteli z řad jednotlivců, živnostníků nebo třeba bytových družstev vím, že pro ně je například mnohdy velmi důležitým kritériem blízkost exekutora. Drtivá většina z nich nepatří mezi právní experty, proto mají často velkou potřebu se s exekutorem radit a osobně konzultovat veškeré detaily vymáhání. Nově by tuto možnost neměli, respektive by kvůli tomu museli jet třeba přes celou republiku.

Novela počítá také s povinným výběrem záloh na náklady exekuce. Co by to pro věřitele znamenalo?

Tak toto opatření je ještě drastičtější. To by pro mnohé věřitele vlastně představovalo naprostou stopku ve vymáhání. Výše zálohy je aktuálně uvažována něco kolem tří tisíc korun. Ocitnete-li se v pozici člověka, kterému někdo dluží, k tomu musel zaplatit advokáta a náklady soudního řízení a nyní by ho vymáhání mělo stát ještě další nemalou sumu – to vše s nulovou jistotou, že nakonec aspoň něco vymůže zpět  – pravděpodobně to radši rovnou vzdáte a smíříte se s tím, že své peníze už neuvidíte. A to je dost frustrující, nemyslíte?

A to neplatí jen pro jednotlivce, ale pro každý ekonomicky uvažující subjekt. Pro věřitele, kteří vymáhají pohledávky relativně nízké hodnoty, by to bylo fatální. Náklady, které by je vymáhání stálo, by totiž mohly i mnohonásobně převýšit sumu, kterou by se jim ve finále podařilo získat. V důsledku toho by se tyto pohledávky nejspíš úplně přestaly vymáhat. Věřitelé by si pak své ztráty asi celkem přirozeně museli kompenzovat jinak – v případě soukromých věřitelů zvýšením cen pro všechny řádně platící zákazníky, u obcí nebo institucí by se to muselo kompenzovat z veřejných rozpočtů, tedy z peněz všech daňových poplatníků. Zajímalo by mne proto, jakým způsobem toto bude stát svým poctivým spoluobčanům vysvětlovat.

Vedle vládní novely prošel prvním čtením také pirátský návrh, který zavádí tzv. exekutorskou teritorialitu. Podle ní by byly nové případy exekutorům přidělovány rovnoměrně soudem podle pořadníku v rámci kraje, v němž má dlužník trvalé bydliště. Asociace tento systém dlouhodobě odmítá. Proč?

Důvody, proč tento systém nepovažujeme za žádoucí, jsme v posledních letech opakovali opravdu již mnohokrát a domnívali jsme se, že toto téma je už přežité. Obecně se v nich shodujeme s mnoha dalšími experty, mezi kterými vůči němu převažují negativní postoje. Dvě odborné analýzy v minulosti ukázaly, že by zavedení tohoto systému vedlo k poklesu vymahatelnosti pohledávek. Vedle těchto teoretických materiálů si situaci můžeme snadno ověřit i v praxi. Stejný výsledek totiž aktuálně vidíme „v přímém přenosu“ na Slovensku, kde zástupci věřitelů mluví o poklesu až o 60 procent.

Zásadní je opět skutečnost, že by věřitel ztratil možnost volby exekutora, v tomto případě absolutně. Případy by exekutorům byly přidělovány rovnoměrně v rámci soudního kraje bez ohledu na to, zda svoji práci vykonávají kvalitně a efektivně. Z praxe přitom víme, že mezi jednotlivými úřady existují někdy i zcela zásadní rozdíly – v jejich vybavení, úspěšnosti, ale třeba i zdánlivě banálních věcech jako ochota, dostupnost a rychlost komunikace, což může hrát podstatnou roli nejen pro věřitele, ale i pro dlužníka.

Kritizujete také samotný princip rozdělování případů podle adresy trvalého pobytu dlužníka…

Ano, ten považujeme za zcela nesmyslný. Jeho účelem má být zkrácení vzdálenosti mezi dlužníkem a exekutorem a tím snížení nákladů exekuce. Jenže podle nedávno zveřejněné analýzy se jen asi pětina dlužníků zdržuje na adrese trvalého bydliště, takže k tomu přiblížení by většinou došlo jen na papíře. Cestovní výdaje, které hradí dlužník, jsou navíc již několik let zastropované a nad tento limit je platí věřitel. Paradoxně by tak nově mohlo dojít k situaci, kdy by byl věřiteli přidělen exekutor, kterého by od reálného místa pobytu a majetku dlužníka dělily stovky kilometrů, a věřitel by ještě tím způsobené vícenáklady musel zaplatit ze své kapsy, aniž by to mohl jakkoli ovlivnit.

Navíc si v principu myslím, že nárok na to mít exekutora ve své blízkosti by měl mít spíš věřitel, než dlužník. Stejný názor mimochodem převažuje i mezi českými občany, jak jsme nedávno zjistili z průzkumu veřejného mínění, který pro nás realizovala agentura Stem/Mark. Stejně tak si většina lidí nepřeje, aby měli exekutoři garantovaný příjem bez ohledu na výsledky jejich práce. A konečně, právo volby exekutora by ponechali věřiteli. Což je v však přímém rozporu s tím, k čemu směřují oba zmíněné návrhy.

Co dalšího zmíněný průzkum ukázal?

Výsledky průzkumu pro nás byly celkově poměrně překvapivé. S ohledem na politické i mediální klima, které u nás v posledních letech převládá, jsme se domnívali, že veřejnost bude nakloněna spíš dlužníkům než věřitelům a bude podporovat změny v jejich prospěch. Realita je ale úplně jiná. Občané jsou zajedno v tom, že dluhy se prostě mají platit. Ještě nedávno byla na politické scéně ve hře tzv. nulová varianta oddlužení, kdy by dlužník nemusel věřitelům splatit ani korunu. Takové řešení by ale podpořila jen dvě procenta obyvatel. Většina lidí si naopak myslí, že by dlužník měl splatit alespoň 40 procent dluhu. Jsou tedy vůči dlužníkům vlastně daleko přísnější, než byla původní pravidla osobního bankrotu, která byla od června zmírněna. A my všichni jsme přitom dnes konfrontováni s mediální masáží o správnosti odpouštění dluhů.

Obecně pak lidé nechtějí, aby stát podporoval dlužníky. S výjimkou těch, kteří se do problémů dostali kvůli ztrátě práce nebo dlouhodobé nemoci. Naopak se zcela zřetelně shodují na tom, že by stát měl pomáhat drobným věřitelům, a to dokonce nejen zákonem, ale i finančně.

V průzkumu jste se občanů ptali také na to, jaké problémy vidí v oblasti exekucí. Co jste zjistili? Koresponduje to s tím, co řeší aktuální návrhy?

Právě že vůbec ne. Odpovědi na tuto otázku se poměrně různily. Nejvíce zastoupené byly vysoké náklady, které uvedlo asi 11 procent respondentů. Zhruba desetina lidí pak zmínila aroganci exekutorů a podobný počet uvedl obtížnost a zdlouhavost vymáhání. To jsou nepochybně věci, které by se měly podle občanů zlepšit. Bohužel aktuálně projednávané návrhy k tomu příliš nepřispívají.

Jaké změny byste tedy v oblasti exekucí uvítal?

Naše asociace od počátku svého fungování usiluje o to, aby práva věřitelů a dlužníků byla v rovnováze. Proto jsme si také nechali provést zmíněný průzkum – chtěli jsme získat reprezentativní a nezkreslená data o tom, co si čeští občané myslí a jaké problémy je reálně trápí, abychom na to mohli reagovat. V návaznosti na to nyní pracujeme na několika legislativních podnětech, které by měly nabídnout skutečná řešení současných problémů.

Pokud se máme bavit o zlevnění exekučního vymáhání, spíš než teritorialita by dlužníkům pomohlo zrušení výběru DPH z nákladů exekuce, případně snížení sazby této daně. Ta je totiž zcela zbytečně navyšuje o více než pětinu. Jsme si vědomi toho, že legislativní řešení takové změny nebude úplně snadné, neboť se musí vejít do mantinelů, které Česku nastavuje evropská legislativa. To ale neznamená, že by to nebylo řešitelné.

Dalším tématem je potom zjednodušení odpisů pohledávek.

Co by taková změna přinesla?

Některé exekuce jsou dnes vedeny dlouhé roky, aniž by dospěly k nějakému výsledku, což přirozeně není žádoucí pro nikoho ze zúčastněných. Podobně jsou někdy zahajovány exekuce, u kterých je už dopředu víc než pravděpodobné, že nebudou úspěšné. Přestože to z laického pohledu možná nedává smysl, věřitelé jsou nuceni své pohledávky vymáhat, protože jinak by mohli být obviněni z porušení pravidla řádného hospodáře, což by pro ně mohlo znamenat velmi nepříjemné, někdy i osobní důsledky. Pokud by stát věřitelům umožnil tyto pohledávky snáze odepisovat, nemusely by být takové exekuce zahajovány ani dlouhodobě vedeny, čímž by se významně snížil jejich počet. Zároveň by se tím uspořily zcela zbytečné náklady na vedení takových exekucí.

V praxi by to mohlo vypadat tak, že by exekutor na žádost věřitele vyhodnotil dobytnost dané pohledávky, a v případě, že by ji nedoporučil k vymáhání, mohl by ji věřitel odepsat bez nutnosti zahájení exekuce. Stejně tak by mohl pohledávku rovnou odepsat v případě, že by z Centrální evidence exekucí zjistil, že v posledních 5 letech u daného dlužníka došlo k zastavení exekuce pro nemajetnost.

Jste tedy v principu spíš pro dílčí úpravy než pro nějakou zásadnější proměnu celého exekučního systému?

Přesně tak. Pokud vůbec, tak se pojďme bavit o možných dílčích parametrických úpravách. V posledních letech už bylo v Česku přijato skutečně velké množství zákonů, které upravily vymáhání dluhů a celkově vztahy mezi věřiteli a dlužníky – bohužel v naprosté většině v neprospěch věřitelů. Řada z těchto změn ještě ani neměla šanci přinést v praxi jasné a srozumitelné výsledky, neboť od jejich účinnosti uběhla zatím příliš krátká doba. Proto bych opravdu velmi apeloval na všechny zodpovědné zákonodárce, aby s dalšími zásadními úpravami alespoň na čas vyčkali. Zároveň se domnívám, že některé společenské problémy by se patrně měly řešit spíš nástroji sociální politiky než pokrucováním legislativy a neustálými zásahy do práv věřitelů.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Ptáme se odborníků: Jak hodnotíte projednávané změny v exekucích?

Poslanecká sněmovna schválila v listopadu v prvním kole vládní novelu exekučního řádu, podle které by nově všechny exekuce na jednoho dlužníka měl vést jeden exekutor. Podpořen byl i pirátský návrh na zavedení místní příslušnosti exekutorů. V případě jeho přijetí by si věřitel již nadále nemohl vybírat exekutora, který bude vymáhat jeho pohledávku. Nové případy by exekutorům byly přidělovány rovnoměrně soudem podle trvalého bydliště dlužníka.

Počet nesplácených dluhů klesá. Část dlužníků ale dokonale využívá obstrukce, jak se vyhnout placení

České ekonomice se v posledních letech daří, domácnosti se více zadlužují a přitom se neustále snižuje počet těch, které nesplácejí. České domácnosti dluží bankám přes 1,71 bilionu korun, z kterých nesplácí pouhých 29 miliard. Každý měsíc padají historická minima objemu nesplácených peněž - spotřebitelských půjček je v selhání pouhých 3,9 procenta, u hypoték dokonce jen 1,3 procenta. Pro srovnání, před osmi lety nesplácelo spotřebitelské úvěry přes 12 procent dlužníků.

Půjčka na vánoční dárky je podle většiny Čechů špatný nápad. Zkušenost s ní mají nejčastěji ženy do 26 let

Nákup vánočních dárků na dluh nepovažuje podle průzkumu České bankovní asociace za dobrý nápad celých 92 % Čechů. Půjčku si naopak letos plánuje vzít zhruba 7 % obyvatel ČR, kteří ji využijí zejména na spotřební elektroniku nebo hračky. Důvod zadlužování se nemění, stále jde hlavně o aktuální nedostatek financí a neochotu lidí čekat, až si na zboží našetří. Ze splácení půjčky většina z nich nemá ob avy. U lidí, kteří si na dárky půjčili v minulosti, probíhá splácení ve třech čtvrtinách případů bezproblémově, ostatní se přiznali k potížím.