Virtuální bydliště ztrpčují život obyvatelům. Exekutorům komplikují práci

Vybydlená ruina na kraji obce, panelákový byt na sídlišti, kde žijí nepřizpůsobiví, i garsonka v centru města. Ve všech těchto nemovitostech nabízejí firmy úkryt před exekutory. Stačí, když dlužník zaplatí od 99 korun měsíčně, a do občanky získá adresu, na které se nevyskytuje.

„Toto řešení je ideální pro všechny, kteří nechtějí svůj trvalý pobyt umístit na sídlo obecního úřadu a působit tak nedůvěryhodně. I pro všechny, kteří mají obavu z návštěvy exekutora. Výhodou adresy trvalého pobytu na virtuální adrese je, že se stanete nepolapitelní,“ píše na internetových stránkách jedna z firem, která se na tento byznys specializuje. Obdobných společností je v Česku několik. A každý měsíc přibývají desítky lidí sázejících na to, že se před věřiteli a exekutory skryjí. Představa je to ale mylná. Pokud se dlužníkovi nepodaří písemnost dodat, je možné mu ji doručit takzvaně fikcí.

Náklady na exekuce mohou narůst

„Jiná je situace u mobiliární exekuce. Formální změnou bydliště povinný pouze trochu znesnadní práci soudního exekutora. Neznamená to však, že by povinný tímto krokem své movité věci před exekucí uchránil. Soudní exekutoři totiž nevycházejí pouze z informací dostupných ve veřejných rejstřících a seznamech. V rámci takzvané součinnosti jsou oprávněni zjišťovat informace o povinném a jeho majetku i například od zaměstnavatele, provozovatele poštovních služeb, bankovních institucí a dalších subjektů,“ říká mluvčí Exekutorské komory Lenka Desatová. Účelová změna bydliště tak dlužníkovi ve výsledku neprospěje. „V jejím důsledku mohou narůst náklady exekuce, které soudní exekutor musel v souvislosti s vyhledáním povinného vynaložit a které bude povinný nucen uhradit. Dlužník si nepomůže ani tím, že se před exekucí snaží zbavit svého majetku. Například tím, že jej daruje nebo prodá pod cenou ve prospěch třetí osoby. Poté, co je dlužníkovi doručeno rozhodnutí o exekučním řízení, už fakticky nemůže disponovat svým majetkem, a to včetně nemovitostí a majetku spadajícího do společného jmění manželů,“ dodává.

Komu byznys s virtuálními adresami může zkomplikovat život, jsou skuteční obyvatelé domu. Na bezplatnou poradnu LUMA se před časem obrátila mladá žena z Mladoboleslavska. Obávala se četných návštěv exekutorů a toho, že bude muset stále dokola dokládat, že věci patří skutečně jí. Do rodinného domu, kde žila spolu se synem a matkou, se totiž přihlásilo více než třicet osob. Fyzicky je nikdy neviděla. Poštovní schránku na domě ale plnily dopisy od exekutorských úřadů z celé republiky. Dům přitom tvořil jen jednu bytovou jednotku – tu, v níž žena s rodinou žila.

Firma drží v domě malý podíl

Měla smůlu. Příbuzní, kteří k podílu domku přišli dědictvím, totiž měli dluhy, a tak se na jednotlivé podíly v rámci exekucí vyhlásily dražby. Žena je sice chtěla vykoupit, obrátila se ale na advokátku, která nekonala. V dražbě si tak zhruba 1/25 podíl nemovitosti koupila společnost poskytující virtuální trvalé bydliště. „Pokud by se někdo ocitl ve stejné situaci a byl z Mladoboleslavska nebo středních Čech, ať se na nás obrátí, budeme se snažit mu pomoci,“ říká Martina Brzobohatá z bezplatné poradny LUMA.

Serveru Češi v právu se podařilo zjistit, že obdobných případů je v Česku víc. „U nás v obci je dům se třemi byty. Část vlastní právě firma nabízející trvalou adresu mimo jiné dlužníkům. Samozřejmě, chodí jim tam výzvy od exekutorů. Víc k tomu ale říkat nechci. Ti lidé už to řeší přes právní zastoupení,“ popisuje starosta Krásné u Aše Luboš Pokorný.

To, že skuteční nájemníci budou muset prokazovat, že vybavení patří jim a ne člověku, který se v místě nikdy neobjevil, je možné. „Ano, k tomu skutečně dojít může. Pokud tyto předměty patří jiné osobě, například majiteli bytu, může dotyčný podat návrh na vyškrtnutí těchto věcí ze soupisu, avšak musí doložit jejich vlastnictví. Na základě těchto dokladů soudní exekutor věci ze soupisu vyjme, nebo pokud má pochybnosti, předá věc k řešení exekučnímu soudu,“ objasňuje Desatová.

Jednatel společnosti Levné sklady, která virtuální trvalé bydliště za 99 korun měsíčně právě v obci Krásná u Aše nabízí, tvrdí, že zákon neporušuje. „My vlastníme část nemovitosti. Vše je podle zákona. Dívejte se na to tak, že my lidem i pomáháme. Nemáme mezi klienty jen lidi s exekucemi. Ale například zákazníky, kteří nevlastní nemovitost, bydlí třeba v ateliéru nebo nebytovém prostoru. Tam si trvalý pobyt hlásit nemůžou a nechtějí ho mít na obecním úřadě proto, že to vypadá divně například při žádosti o nové zaměstnání,“ tvrdí.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com