Výpověď pro nadbytečnost: na co máte nárok a na co pozor

Řada firem kvůli tíživé situaci spojené se šířením koronaviru začala propouštět a zaměstnancům rozdává výpovědi pro nadbytečnost. Bohužel, někde k tomu dochází v rozporu se zákoníkem práce. Kdy můžete dostat výpověď a na co máte nárok, se dočtete v následujícím textu.

Pokud má zaměstnanec hlavní pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou, lze ho ukončit pouze za zákonem stanovených důvodů. Jedním z nich je výpověď pro nadbytečnost.

Oficiálně tato možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele zní následovně: „stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách“.

Kdy a jak se bránit?

Výpověď musí být dána písemně s minimálně dvouměsíční výpovědní lhůtou a zaměstnavatel je povinen důvod v dokumentu skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem.

„V některých případech dochází k obcházení tohoto ustanovení. Tedy že se udělá jen fiktivní organizační změna. Samozřejmě ale nelze v jednu chvíli zvýšit počet zaměstnanců se stejným druhem práce a jednomu z nich z důvodu nadbytečnosti dát výpověď,“ říká Tomáš Smolík, ředitel úseku likvidace škod z D.A.S. pojišťovny právní ochrany. V takovém případě může pracovník podat žalobu na neplatnost výpovědi. „V soudním řízení se následně bude zkoumat, zda skutečně došlo k deklarovaným organizačním změnám, v jejichž důsledku se zaměstnanec stal nadbytečným,“ doplňuje Smolík.

Pokud soud rozhodne, že je rozvázání pracovního poměru neplatné, zaměstnavatel musí pracovníkovi doplatit náhradu mzdy a také ho nadále zaměstnávat.

Jaké jsou nároky na odstupné?

Zaměstnanec, který dostal výpověď, má samozřejmě nárok na odstupné. Jeho výše se určuje podle počtu odpracovaných let. Pokud pracovní poměr trval méně než jeden rok, náleží zaměstnanci jednonásobek průměrného výdělku. U pracovního poměru, který byl jeden až dva roky, má dotyčný nárok na dvojnásobek průměrného výdělku, a teprve až v případě pracovního poměru o délce minimálně dva roky si může propuštěný nárokovat trojnásobek průměrného výdělku.

Někteří zaměstnavatelé se mohou snažit přimět pracovníka podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru bez jakýchkoli nároků. Důležité je proto znát svá práva.

„Zaměstnanec by si měl uvedení nároku na odstupné ohlídat v písemné dohodě o rozvázání pracovního poměru, aby se mohl případně domáhat svého nároku na odstupné soudně, pokud by se zaměstnavatel neměl k jeho dobrovolnému vyplacení,“ upozorňuje Smolík.

Odstupné je zpravidla vypláceno po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Zákon však nebrání tomu, aby se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli, že odstupné bude vyplaceno v den skončení pracovního poměru nebo v pozdějším termínu výplaty. Pokud ale zaměstnavatel neplní dobrovolně, nezbývá než věc řešit soudní cestou.

Výjimky ani v době koronaviru nejsou. I když fakticky je důvodem k propuštění „covid“, stále musí dojít k výše uvedené organizační změně. „V souvislosti s covidem se spíše než výpovědi řešily překážky v práci na straně zaměstnavatele z důvodu zavření provozu kvůli mimořádným opatřením a s tím související náhrady mzdy v různých výších dle konkrétní situace. A samozřejmě také kompenzace typu programů Antivirus,“ uzavřel Smolík.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com