Firmy nechtějí zaměstnávat lidi v exekuci. I kvůli srážkám a administrativě

Šedesát procent firem nechce zaměstnat člověka v exekuci, vyplývá z průzkumu společnosti Exevido. Firma, která má speciální software na řešení exekuční agendy, se dotazovala mezi 200 malými a středními podniky v Česku. Dvacet procent ze společností, které by člověka v exekuci nejraději nezaměstnaly, je k přijetí takového pracovníka nicméně donucena kvůli tomu, že nutně potřebují obsadit volná pracovní místa.

Hlavním důvodem, proč se firmy lidem v exekucích chtějí vyhnout, je přílišná administrativa a složitost agendy výpočtu srážek ze mzdy, které se navíc neustále mění. Jen od začátku letošního roku byly srážky prováděny ve třech různých hladinách.

„Je tu riziko pokut ze strany exekutorské komory. V podstatě se zaměstnavatel vystavuje možnému poškození věřitele či dlužníka, což není něco, co by primárně chtěl, ale kvůli složitosti výpočtu může k takovým chybám dojít,“ upozornila na konferenci Česko v době dluhů Gabriela Hlásková ze společnosti Exevido. Jako další důvody, proč firmy po pracovnících v exekucích zrovna netouží, uvádí vyšší náchylnost k fluktuaci. „Dalším aspektem je pak to, že zaměstnanec může narušovat firemní kulturu kvůli pracovní morálce zatížené problémy s dluhy,“ vypočítává.

Před rozhodnutím, zda lidi s exekucí zaměstnávat, stála před časem i agentura Student specializující se na krátkodobé a střednědobé brigády. Zadlužení lidé u nich nakonec mají dveře otevřené. „Jsou to de facto dva typy dlužníků. Jeden typ hledá přivýdělek a splácí. Ten druhý nastoupí, chodí třeba dva měsíce na brigádu, z předchozí brigády nám nedodá zápočtový list, takže o exekučních srážkách nevíme, a poté, co se na to přijde, skončí a jde o dalšího zaměstnavatele dál,“ říká František Jareš, provozní manažer agentury Student. Podle něj mají lidé s exekucí ještě jedno specifikum: často jsou bez finančního polštáře a potřebují zálohy, výplata jednou měsíčně nestačí.

Exekutorské úřady se neshodnou

„Evidujeme ročně asi 450 zaměstnanců v exekuci, z čehož průměrně každý z nich má 12 exekucí. A jen na tuto agendu jsme museli navíc zaměstnat jednoho pracovníka. Ten se věnuje pouze exekucím,“ přiznává Jareš. Kromě toho, že zaměstnavatel musí u jednoho dlužníka komunikovat hned s několika exekutorskými úřady, trápí firmu také nejednotnost postupu. Jako příklad Jareš uvádí nedávné roční zúčtování daně, kde vznikly přeplatky. Exekutorské úřady se neshodly v tom, jestli a jak se mají exekvovat. „Každý tvrdí něco jiného,“ dodává.

Spolu s prezidentem Exekutorské komory Vladimírem Plášilem se shodli, že by řešením byla digitalizace exekučního řízení a inteligentní formuláře. „Samozřejmě pokud si není plátce mzdy jistý, jak má srážet a jakou má provádět srážku, může se obrátit na soudního exekutora. Za nejhorší považuji variantu, kdy plátce mzdy nekomunikuje a nesráží,“ říká Plášil.

Pomoct by mohl i chráněný účet

Ulevit zaměstnavatelům chce i poslanec ANO Milan Feranec. Jeho návrh na takzvaný chráněný účet počítá s delegováním povinností od zaměstnavatelů na banky. Na chráněném účtu by se shromažďovaly peníze, které nepodléhají exekuci a jsou určeny pro životní potřeby dlužníka. Pokud by Sněmovna jeho návrh schválila, nově by srážky v rámci chráněného účtu prováděla přímo banka. Zaměstnavatel by poslal celou čistou mzdu na chráněný účet, banka by provedla srážku ze mzdy a zbytek by zůstal k dispozici dlužníkovi. „Zaměstnavatelům by odpadlo obrovské množství práce s tím spojené,“ uvedl ve videorozhovoru pro server Češi v právu Feranec.


Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.