Staněk o oddlužení: Pomáhat ano. Ale ne těm, kteří se schovávají před zodpovědností

„Pomoc má smysl, jen pokud vede k odpovědnosti. Ne k útěku před ní,“ říká prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk, který v rozhovoru pro portál Češi v právu hodnotí první rok účinnosti novely insolvenčního zákona a popisuje priority asociace do dalších let.

Rozhovor vznikl v rámci akce Fórum věřitelů.

Loni vstoupila v platnost novela insolvenčního zákona. Jak hodnotíte aktuální statistiky?
Je překvapivé, že ve třetím čtvrtletí klesl počet povolených oddlužení o 8,5 %, tedy na  zhruba 5 600 případů. Pokles je patrný i ve srovnání s obdobím po minulé novele z roku 2019, jak ukazují data Insolcentra. Už v době přípravy novely jsem upozorňoval, že z pohledu praxe, kterou mám v tomto oboru poměrně dlouhou, nepředpokládám masivní zájem dlužníků. A to se dnes potvrzuje. Často jsme slýchali, že po zavedení nových pravidel přijde obrovský nárůst žádostí a že justice bude pod tlakem. Reálná čísla ale ukazují pravý opak.

Mluvil jste o tom, že oddlužení se pro některé stává úkrytem. Co tím myslíte?
Hlavní myšlenkou oddlužení je pomoci lidem vystoupit z dluhové spirály a vrátit je do legální ekonomiky. Mám však pocit, že dochází ke ztrátě rovnováhy mezi pomocí a odpovědností. Jsem zakladatel nadačního fondu, takže dobře vím, že jsou lidé, kteří pomoc skutečně potřebují. Bohužel ale existuje i skupina těch, kteří ji zneužívají, nebo ji čerpají opakovaně. A tam by měl stát postupovat mnohem důsledněji. Ano, pomáhejme lidem, kterým to nevyšlo. Pomoc v podobě oddlužení by ale neměla být bezbřehá a automatická pro každého – zejména ne pro ty, kteří systém zneužívají a schovávají se před zodpovědností.

Ve své přednášce jste zmínil, že je milostivé léto závadná legislativa. Proč?
Podle mě to pokřivilo legislativu jako takovou. Šlo o generální pardon pro všechny dlužníky, což je špatně. Vysílá to vzkaz věřitelům, že dlužníci mohou utíkat od svých závazků. Dává to signál společnosti, že je v pořádku půjčit si peníze a pak nesplácet – stát vám to totiž dřív nebo později  odpustí. Myslím, že pokud jde o milostivé léto, mělo zůstat jen u jednoho a ne z toho dělat národní sport. Uvedu příklad jedné obce z Královéhradecka, kde opilý výtržník rozbil herní prvky na jejich náměstíčku. Tento člověk měl pak škodu zaplatit, jenže na něj dopadlo milostivé léto. Jelikož šlo o obecní dluh, obec od něj žádné peníze nedostala. Co hůř, z obecního rozpočtu to zaplatili všichni občané.

Jaké jsou vaše priority v čele České asociace věřitelů?
Rád bych nadále usiloval o vyvážený vztah mezi věřiteli a dlužníky. V posledních letech se kyvadlo vychýlilo výrazně ve prospěch dlužníků a já bych si přál, aby se situace alespoň částečně vyrovnala a ochrana věřitelů nebyla pouze imaginární, ale fungovala i v praxi. Pokud jde o legislativu, vidím jako klíčové znovuzavedení třicetiprocentní hranice pro oddlužení a zavedení minimální srážky ze mzdy. Zabývám se také pomocí obětem trestných činů, které často marně čekají na finanční oškodnění od pachatele. V současné době totiž pachatel může vstoupit do oddlužení, a tím se placení de facto vyhnout. Oběť tak zůstává bez finančních prostředků i satisfakce. Moje ambice je tuto nespravedlnost napravit a přinést do systému větší rovnováhu. Potřebujeme systém, který bude fungovat férově pro obě strany.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: se souhlasem České asociace věřitelů