Cesťák pacientovi pojišťovna proplatí, nesmí však řídit sám

Na naši poradnu se obrátila paní Eva, která trpí onkologickým onemocněním. Kvůli radioterapii musela dojíždět do vzdáleného města, a to bez využití hromadné dopravy. Tu jí totiž lékař ze zdravotních důvodů zakázal. Dopravování tak pro ni bylo poměrně náročné. Když chtěla po pojišťovně cestovné uhradit, nepochodila. Jak je to s nárokem na proplacení jízd a jak se paní Eva může bránit? Odpověď připravila právnička Petra Andresová.

Vzhledem ke zdravotního stavu lékař paní Evě výslovně řekl, ať necestuje hromadnou dopravou. Pokud by se totiž nakazila od někoho cestujících, mohlo by to pro ni mít neblahé následky. Sanitka, která by ji na místo odvezla, však k dispozici nebyla. 

„Celá situace byla velmi složitá. Vzhledem ke svému stavu jsem nechtěla řídit, takže jsem vždy musela poprosit někoho, aby mě svezl," vypráví paní Eva.

Po absolvování léčby pacientka požádala o úhradu cestovného. Pojišťovna jí ho však odmítla proplatit a následné odvolání zamítla. „Všechny doklady o cestách jsem si přitom schovala. Ani přesto mi cestovné neproplatili,“  říká.

Kde je to upraveno

Podmínky pro cestovní náhrady hrazené ze zdravotního pojištění jsou uvedeny v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Proplácení cestovného se týká pacientů, kteří cestují soukromým vozidlem za pojišťovnou hrazenou zdravotní službou. Může se jednat například o terapie, lékařský zákrok, rehabilitace, dialýzu a podobně. Pacient však musí splnit několik podmínek. Jaké to jsou?

Podmínky pro úhradu cestovného pojišťovnou

• zdravotní stav pacienta neumožňuje přepravu běžným způsobem bez použití zdravotnické dopravní služby,
• ošetřující lékař souhlasí s přepravou osobním vozidlem,
• řidičem nesmí být samotný pacient.

Jediným důvodem, proč mohou být cestovní náklady proplaceny, je zdravotní stav pacienta. Sociální či jiné (i když závažné) důvody nejsou brány v potaz. Současně platí, že se musí jednat o přepravu k nejbližšímu poskytovateli zdravotních služeb, který je schopen péči zajistit. Pacient si tedy nemůže vybrat dle vlastních preferencí.

Další podmínkou je, že indikující lékař (ten, co schvaluje přepravu osobním vozidlem) musí vyplnit speciální formulář s názvem: Vyúčtování náhrady cestovních nákladů soukromým vozidlem. Poskytující lékař (ten, co provádí léčbu) pak musí jednotlivé cesty na tomto formuláři potvrdit.

Dokument má označení VZP 39/2009, je stejný pro všechny zdravotní pojišťovny a dá se stáhnout pod tímto odkazem. Slouží maximálně pro 10 jízd. Sazba pro jízdy uskutečněné po 1. 1. 2024 je stanovena ve výši 7,89 Kč za kilometr.

Co když pojišťovna odmítne náhrady proplatit?

Pojišťovna nárok paní Evy na proplacení cestovních náhrad zamítla. Když se pacientka proti rozhodnutí odvolala, pojišťovna odvolání zamítla. Pokud někdo nesouhlasí s rozhodnutím správního orgánu, ať už se jedná o zdravotní pojišťovnu, stavební úřad nebo třeba okresní správu sociálního zabezpečení, může proti rozhodnutí podat žalobu. 

Aby se soud žalobou vůbec zabýval, musí být splněny následující podmínky:

• žalobce před tím, než se obrátil na soud, vyčerpal možnost podat řádný opravný prostředek ve správním řízení (v případě paní Evy odvolání, což učinila),
• žaloba musí být podána ve lhůtě stanovené zákonem (v případě paní Evy do dvou měsíců ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o zamítnutí odvolání),
• žaloba musí splňovat zákonné náležitosti.

Žalobu je možné sepsat sám a sám se i v řízení zastupovat. Paní Eva nyní musí posoudit, zda byly splněny všechny výše uvedené podmínky pro proplacení cestovních nákladů. Pokud „stihne“ podat žalobu do dvou měsíců od doručení zamítnutí odvolání, bude se soud jejím případem zabývat. Správní soud ovšem nerozhoduje o samotné věci. Pokud by paní Eva uspěla, soud rozhodnutí pojišťovny zruší, a ta bude muset vydat nové rozhodnutí.

Autor: Petra Andresová
Foto:  Canva.com