Hanzlík: Chráněný účet a rozumné zastavování marných exekucí pomůže dlužníkům tisíckrát víc než jakákoliv teritorialita |část druhá

S náměstkem výkonného ředitele České bankovní asociace Filipem Hanzlíkem jsme si v první části našeho rozhovoru povídali o dosavadním zájmu o odklad splátek úvěrů, který banky klientům umožňují v rámci ochranných opatření proti dopadům koronavirové krize. Bavili jsme se také o tzv. chráněném účtu, díky kterému by lidé v exekuci nově měli jistotu, že se dostanou ke svému nezabavitelnému příjmu. V druhé části rozhovoru jsme se věnovali dalším zvažovaným změnám v exekucích, jako je jejich plošné zastavování nebo zavedení principu exekutorské teritoriality. Ta už tři roky funguje na sousedním Slovensku a podle Hanzlíka jsou její dopady tristní.

Poslanci by se již brzy měli zabývat otázkou zastavování exekucí a možností odpisu nedobytných pohledávek. Jak se na tyto změny díváte?

Tyto dvě věci spolu podle mého názoru do značné míry souvisí. Myslím si, že samotná myšlenka povinného zastavování exekučních řízení, která po nějakou dobu běží úplně marně, je v zásadě racionální. Měli bychom se ale bavit o parametrech takového zastavování. Myslím si, že by třeba bylo vhodnější, aby ten časový úsek, po kterém by exekuce mohla být zastavena, nebyl tříletý, ale spíše pětiletý. Nicméně v zásadě jde o opatření, které by mohlo pomoci snížit počet běžících exekučních řízení.
V této souvislosti bych chtěl zmínit návrh poslance Nachera, který je podle mě ze všech návrhů ústavně nejkonformnější a lze ho podpořit. To znamená to zastavování exekucí s jistinou do patnácti set korun za náhradu věřitelům.
Co se týče problematiky změn daňových předpisů tak, aby věřitelům umožňovaly rychlejší, efektivnější a daňově účinnou odepisovatelnost nevymahatelných pohledávek, to je určitě věc, kterou bychom měli oprášit. Ono už to tady jednou bylo, přišel s tím, pokud vím, poslanec Výborný v rámci projednávání oddlužovací novely. Tehdy to, bohužel, neprošlo. Myslím, že teď je ten správný čas se o tom začít znovu bavit, protože toto opatření by podle mého názoru pomohlo snížit i počet nově zahajovaných exekucí. Věřitel by se na základě nějakého kvalifikovaného stanoviska, třeba od auditora nebo exekutora, dozvěděl, že daná pohledávka je za daných okolností nevymahatelná, a tudíž by exekuci ani nezahajoval.

Mezi návrhy na změnu je i systém exekutorské teritoriality či vládní návrh systému tzv. sněhuláka, tedy pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor. Česká bankovní asociace se k oběma dlouhodobě staví negativně. Proč?

Já dlouhodobě zastávám názor, a ne jenom já, ale vlastně všechny členské banky, že teritorialita soudních exekutorů je z hlediska dopadů na systém vymáhání pohledávek už zcela prázdný pojem. Po těch letech politických diskusí se z ní stal spíš fetiš, se kterým jsou spojena zcela nerealistická očekávání.
Osobně si myslím, že pokud by se podařilo přijmout nějakou dobrou a skutečně fungující úpravu chráněného účtu, třeba v kombinaci s rozumně nastavenými pravidly pro zastavování marných exekucí nebo i v kombinaci s nějakou rozumnou regulací mobiliárních exekucí, tak to pro dlužníky v exekuci bude mít tisíckrát větší dopad a význam pro jejich každodenní život než všechny teritoriality, co jich na světě je.

Na Slovensku systém teritoriality funguje již tři roky a podle slovenské pojišťovny Dôvera se kvůli němu výrazně zhoršil systém vymáhání pro velké věřitele. Jak změna ovlivnila slovenské banky?

Od našich kolegů ze Slovenské bankovní asociace máme stejné informace.
Já bych obecně varoval před jakýmikoliv pokusy přenášet právní úpravu z jednoho státu do druhého, ať už se jedná o členské státy EU, nebo i o státy, které jsou si tak blízké, jako je Česká republika a Slovensko. Myslím si, že je to zavádějící a většinou to nefunguje.
Z informací, které mám k dispozici, je ta slovenská zkušenost, když vynechám ten poněkud exotický způsob zahajování exekučních řízení na Slovensku, frustrující a tristní. Exekuční řízení se výrazně zpomalilo, je podstatně méně efektivní a nákladnější. Věřitelé, jak z řad bank, tak i dalších systémových věřitelů, se od exekučního řízení odklánějí a snaží se pohledávky vymoci nějakým jiným způsobem, nebo je ve velkém měřítku prodávat. A to si myslím, že prostě není žádoucí.

Může v případě zavedení teritoriality dojít ke zdražení bankovních služeb, zejména v oblasti poskytování úvěrů?

To lze asi těžko přesně odhadnout. Na druhou stranu pokud by tím efektem zavedení teritoriality bylo zhoršení vymáhání pohledávek, tak pak by se to zřejmě mohlo projevit v nějaké rizikové přirážce, a tedy by mohlo dojít i ke zdražení úvěrů jako takových.
Tomu, že k poklesu vymahatelnosti dojde, mimochodem nasvědčuje hned několik dopadových analýz, které byly v nedávné minulosti zpracovány. Některé z nich hovoří až o třicetiprocentním propadu.
V této souvislosti bych chtěl poznamenat ještě jednu věc, která je pro tu debatu o teritorialitě bohužel dost symptomatická. Za celých osm let, co jsem v bankovní asociaci a co se bavíme o teritorialitě v té či oné podobě, nebyli její zastánci nikdy schopni přijít s žádnou dopadovou analýzou. Na druhé straně jsou tady dvě, a vlastně dnes už tři analýzy dopadů teritoriality, včetně té nejnovější od České asociace pojišťoven, které vycházejí velmi negativně.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Rizikových e-shopů přibývá. Jak se nenechat nachytat?

Zavřené prodejny a blížící se Vánoce nutí nakupovat přes internet i lidi, kteří se dříve této formě shánění zboží vyhýbali. Do online prostředí se však nepřesunuli jen zákazníci, ale také podvodníci. Česká obchodní inspekce (ČOI) loni zaznamenala celkem 5 641 podání spotřebitelů na internetový prodej. Letos bylo toto číslo překonáno už na začátku listopadu. Na co si tedy dávat při nakupování pozor?

Nebezpečné klišé „typický dlužník”

Média mají obrovský vliv na formování veřejného mínění. Bohužel často informují zkresleně, což běžný příjemce sdělení není schopen kriticky zhodnotit. Jeho postoje pak ovlivňuje falešný emotivní dojem. Jedním z hluboce zakořeněných mýtů, který se opakovaně objevuje v médiích, je tvrzení, že typickým dlužníkem je muž ve věku 39 let, který žije v Moravskoslezském kraji a má dluh za půjčku ve výši 27 215 korun. Kromě nesmyslného zjednodušení profilu je matoucí i terminologie, která vytváří chybná podvědomá spojení. Téměř nikdo totiž nerozlišuje mezi pojmy „dlužník“ a „neplatič“.

Bez dluhů za tři roky bez rozdílu, věřitelé se bouří

Proces oddlužení by u všech lidí mohl trvat jen tři roky. Počítá s tím návrh ministerstva spravedlnosti, který schválila vláda. „Hlavním cílem je rychlejší a efektivnější osvobození od dluhů,“ uvedla ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) s tím, že návrh by mohl pomoci i lidem, kteří se dostali do finančních potíží v důsledku koronaviru. Krize totiž podle ní dopadá i na střední třídu.