Hanzlík: Chráněný účet a rozumné zastavování marných exekucí pomůže dlužníkům tisíckrát víc než jakákoliv teritorialita |část druhá

S náměstkem výkonného ředitele České bankovní asociace Filipem Hanzlíkem jsme si v první části našeho rozhovoru povídali o dosavadním zájmu o odklad splátek úvěrů, který banky klientům umožňují v rámci ochranných opatření proti dopadům koronavirové krize. Bavili jsme se také o tzv. chráněném účtu, díky kterému by lidé v exekuci nově měli jistotu, že se dostanou ke svému nezabavitelnému příjmu. V druhé části rozhovoru jsme se věnovali dalším zvažovaným změnám v exekucích, jako je jejich plošné zastavování nebo zavedení principu exekutorské teritoriality. Ta už tři roky funguje na sousedním Slovensku a podle Hanzlíka jsou její dopady tristní.

Poslanci by se již brzy měli zabývat otázkou zastavování exekucí a možností odpisu nedobytných pohledávek. Jak se na tyto změny díváte?

Tyto dvě věci spolu podle mého názoru do značné míry souvisí. Myslím si, že samotná myšlenka povinného zastavování exekučních řízení, která po nějakou dobu běží úplně marně, je v zásadě racionální. Měli bychom se ale bavit o parametrech takového zastavování. Myslím si, že by třeba bylo vhodnější, aby ten časový úsek, po kterém by exekuce mohla být zastavena, nebyl tříletý, ale spíše pětiletý. Nicméně v zásadě jde o opatření, které by mohlo pomoci snížit počet běžících exekučních řízení.
V této souvislosti bych chtěl zmínit návrh poslance Nachera, který je podle mě ze všech návrhů ústavně nejkonformnější a lze ho podpořit. To znamená to zastavování exekucí s jistinou do patnácti set korun za náhradu věřitelům.
Co se týče problematiky změn daňových předpisů tak, aby věřitelům umožňovaly rychlejší, efektivnější a daňově účinnou odepisovatelnost nevymahatelných pohledávek, to je určitě věc, kterou bychom měli oprášit. Ono už to tady jednou bylo, přišel s tím, pokud vím, poslanec Výborný v rámci projednávání oddlužovací novely. Tehdy to, bohužel, neprošlo. Myslím, že teď je ten správný čas se o tom začít znovu bavit, protože toto opatření by podle mého názoru pomohlo snížit i počet nově zahajovaných exekucí. Věřitel by se na základě nějakého kvalifikovaného stanoviska, třeba od auditora nebo exekutora, dozvěděl, že daná pohledávka je za daných okolností nevymahatelná, a tudíž by exekuci ani nezahajoval.

Mezi návrhy na změnu je i systém exekutorské teritoriality či vládní návrh systému tzv. sněhuláka, tedy pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor. Česká bankovní asociace se k oběma dlouhodobě staví negativně. Proč?

Já dlouhodobě zastávám názor, a ne jenom já, ale vlastně všechny členské banky, že teritorialita soudních exekutorů je z hlediska dopadů na systém vymáhání pohledávek už zcela prázdný pojem. Po těch letech politických diskusí se z ní stal spíš fetiš, se kterým jsou spojena zcela nerealistická očekávání.
Osobně si myslím, že pokud by se podařilo přijmout nějakou dobrou a skutečně fungující úpravu chráněného účtu, třeba v kombinaci s rozumně nastavenými pravidly pro zastavování marných exekucí nebo i v kombinaci s nějakou rozumnou regulací mobiliárních exekucí, tak to pro dlužníky v exekuci bude mít tisíckrát větší dopad a význam pro jejich každodenní život než všechny teritoriality, co jich na světě je.

Na Slovensku systém teritoriality funguje již tři roky a podle slovenské pojišťovny Dôvera se kvůli němu výrazně zhoršil systém vymáhání pro velké věřitele. Jak změna ovlivnila slovenské banky?

Od našich kolegů ze Slovenské bankovní asociace máme stejné informace.
Já bych obecně varoval před jakýmikoliv pokusy přenášet právní úpravu z jednoho státu do druhého, ať už se jedná o členské státy EU, nebo i o státy, které jsou si tak blízké, jako je Česká republika a Slovensko. Myslím si, že je to zavádějící a většinou to nefunguje.
Z informací, které mám k dispozici, je ta slovenská zkušenost, když vynechám ten poněkud exotický způsob zahajování exekučních řízení na Slovensku, frustrující a tristní. Exekuční řízení se výrazně zpomalilo, je podstatně méně efektivní a nákladnější. Věřitelé, jak z řad bank, tak i dalších systémových věřitelů, se od exekučního řízení odklánějí a snaží se pohledávky vymoci nějakým jiným způsobem, nebo je ve velkém měřítku prodávat. A to si myslím, že prostě není žádoucí.

Může v případě zavedení teritoriality dojít ke zdražení bankovních služeb, zejména v oblasti poskytování úvěrů?

To lze asi těžko přesně odhadnout. Na druhou stranu pokud by tím efektem zavedení teritoriality bylo zhoršení vymáhání pohledávek, tak pak by se to zřejmě mohlo projevit v nějaké rizikové přirážce, a tedy by mohlo dojít i ke zdražení úvěrů jako takových.
Tomu, že k poklesu vymahatelnosti dojde, mimochodem nasvědčuje hned několik dopadových analýz, které byly v nedávné minulosti zpracovány. Některé z nich hovoří až o třicetiprocentním propadu.
V této souvislosti bych chtěl poznamenat ještě jednu věc, která je pro tu debatu o teritorialitě bohužel dost symptomatická. Za celých osm let, co jsem v bankovní asociaci a co se bavíme o teritorialitě v té či oné podobě, nebyli její zastánci nikdy schopni přijít s žádnou dopadovou analýzou. Na druhé straně jsou tady dvě, a vlastně dnes už tři analýzy dopadů teritoriality, včetně té nejnovější od České asociace pojišťoven, které vycházejí velmi negativně.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Chráněný účet? Vláda je pro, slovo dostanou poslanci

Dlužníci v exekuci zřejmě budou moct mít nezabavitelné peníze na zvláštním bankovním účtu. Uzákonění takzvaného chráněného účtu podpořila vláda. K návrhu, se kterým přišla dvojice poslanců Patrik Nacher (ANO) a Kateřina Valachová (ČSSD), ovšem kabinet vyslovil připomínky. O novele nyní bude rozhodovat Sněmovna. Autoři předlohy chtějí, aby ji poslanci schválili zrychleně už v prvním čtení. Pokud by se to podařilo, mohla by vejít v platnost od příštího roku.

Zbytečné změny v insolvencích? Do oddlužení míří daleko méně lidí, než se čekalo, říká Tomáš Valášek

Nová pravidla pro osobní bankroty, účinná už více než rok, nepřinesla předpokládané posuny – do oddlužení totiž po krátkém výkyvu míří téměř stejný počet lidí jako před zmíněnou novelou. „Očekávání, že do oddlužení půjdou desetitisíce lidí měsíčně, se nenaplnila. Zpočátku sice zájem skokově vzrostl, pak se ale situace začala vracet zpět k novému normálu, který nyní představuje zhruba 2 200 insolvenčních návrhů měsíčně. Svou roli v tom samozřejmě sehrála i stávající pandemie,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, která poskytuje právě insolvenčním správcům služby. 

Přes rok čeká na odměnu za práci. Zaplatím, až na to budu mít, říká dlužník

Dvaatřicetiletá Tereza Bartošová z Prahy pomáhala měsíce organizovat překážkové závody Army run. Odměnu za odvedenou práci ale ona ani její kolegové neviděli. V případě Terezy se neproplacené faktury vyšplhaly na čtyřicet tisíc korun. Majitel závodu Aleš Vondráček na její urgence nereaguje.