Kdy může rodič vydědit své dítě? Důvodů je šest

Rodinné vztahy se někdy zkomplikují. Může se stát, že rodič z nějakého důvodu nechce, aby po něm dědilo jeho dítě. Pojďme se podívat, kdy a za jakých podmínek je to možné. Třetí díl dědického seriálu se věnuje vydědění.

Kdo může být vyděděn?

Vyděděn může být pouze nepominutelný dědic, tedy potomek zůstavitele. Jak již bylo řečeno v minulém díle, právě potomek zůstavitele má jako jediný vždy nárok na část dědictví. V případě, že je dědic zletilý, má nárok na jednu čtvrtinu zákonného dílu. Pokud ještě nedosáhl 18 let, má nárok na jeho tři čtvrtiny.

Potomek zůstavitele –⁠⁠⁠ ať už biologický nebo osvojený –⁠⁠⁠ je proto jediným, koho se může týkat vydědění (na vyženěné či nevlastní děti se vydědění logicky nevztahuje). Dle přání zůstavitele pak vydědění dále dopadá, či nedopadá také na následníky vyděděného, tedy na vnoučata, pravnoučata a tak dále.  

Jaké jsou důvody vydědění?

Zákon uvádí několik důvodů vydědění. Všechny jsou poměrně neurčité a lze si pod nimi představit mnohé. V případě sporu bude tedy na úvaze soudu, zda důvod vydědění byl, či nebyl naplněn. V této právní oblasti nicméně existuje poměrně bohatá judikatura neboli předchozí rozhodnutí soudu, ze kterých může soud vycházet.

 Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

1. neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
2. o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
3. byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
4. vede trvale nezřízený život,
5. je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová tzv. povinný díl,
6. je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.

1. Neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi

Vyděděn může být potomek, který zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. Nouzí se nejčastěji rozumí neschopnost zůstavitele se sám o sebe postarat zejména z důvodu nemoci či stáří.

„K věci se několikrát vyjadřoval Nejvyšší soud, který zhodnotil, že za tuto nouzi jsou považovány zejména situace, kdy si zůstavitel není schopen sám bez cizí pomoci obstarat své základní životní potřeby nebo kdy pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění, věku nebo jiných okolností potřebuje pomoc,“ uvádí právník Martin Jansa.

„Zároveň se musí jednat o objektivní nemožnost poskytnutí pomoci, tedy aby potomek byl reálně schopen zůstaviteli nějak přispět, tedy nemůže být například sám těžce nemocen,“ dodává.

2. O zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl

Neprojevování opravdového zájmu je druhým a pravděpodobně nejspornějším důvodem vydědění. Zde je v kombinaci nutno posuzovat:

• zda bylo v možnostech potomka zájem projevovat,
• zda tento zájem nebyl šikanózní nebo jen takzvaně „naoko“
• zda i sám zůstavitel o potomka zájem projevoval
• zda zůstaviteli potomkův nezájem vůbec vadil.

Uplatnění tohoto důvodu bude tedy v případě soudního sporu často záviset na volné úvaze soudu.

3. Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze

Třetím důvodem je odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o potomkově zvrhlé povaze. Zní to trochu jako titulek z prvorepublikových novin, ale v praxi se tento důvod uplatňuje –⁠⁠⁠ nikoli výjimečně –⁠⁠⁠ i v 21. století.  Samotné odsouzení v trestním řízení lze prokázat poměrně jednoznačně pravomocným rozsudkem. Horší už to bude se zvrhlou povahou. Co na to advokát?

„Prokázat potomkovu zvrhlost není jednoduché, nicméně pomoci by mohlo, pokud byl trestný čin spáchán za takzvaných přitěžujících okolností, což je uvedeno v rozsudku,“ říká Jansa.

Přitěžující okolností je například spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti, pomsty, ke škodě dítěte, za živelní pohromy, surovým způsobem či z rasové nenávisti.
Zajímavá je situace, kdy sám zůstavitel má „zvrhlou povahu“. Tehdy je na zvážení soudu, zda má morální právo potomka z téhož důvodu vydědit.

Ještě dodejme, že dojde-li k zahlazení odsouzení, pak tento důvod vydědění nemůže být použit.

4. Vede trvale nezřízený život

Vyděděn může být také dědic, který „žije nezřízeně“. Takzvané vedení nezřízeného života musí být trvalého rázu a stejně jako v předchozím případě i tady by soud v případě sporu hodnotil též život zůstavitele – zda i on nežil nezřízeně. Za nezřízený život může být považována dlouhodobá drogová či alkoholová závislost, gamblerství, nelegální či rovnou trestná činnost, zanedbávání povinné výživy a podobně.

5. Je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová takzvaný povinný díl

Marnotratností se rozumí nehospodárné nakládání s finančními prostředky, zadlužování se, utrácení peněz za drogy, alkohol nebo jiné neřesti. Dá se říci, že se tento důvod částečně prolíná s důvodem předchozím. Jeho specifikem ovšem je, že vydědění se automaticky nevztahuje také na potomky (děti, vnuky…) vyděděného marnotratníka.

U všech předchozích důvodů tomu tak ale je. Pokud si zůstavitel vydědění následníků nezdárného potomka nepřeje, musí to výslovně uvést.

6. Je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen

Posledním důvodem je dědická nezpůsobilost. Jde o jednání dědice, které je natolik amorální, že by nebylo spravedlivé, aby se vůbec účastnil dědického řízení. Díl tohoto nezpůsobilého dědice pak přechází na jeho potomky. Zákon rozeznává čtyři důvody dědické nezpůsobilosti, pro potřeby našeho článku uvádíme dva z nich:

• úmyslný trestný čin vůči zůstaviteli, jeho manželu nebo potomku či předku
• zavrženíhodné chování proti zůstavitelově poslední vůli, tedy například zničení závěti, její zfalšování nebo donucení zůstavitele k její změně

Prohlášení o vydědění

Prohlášení o vydědění je v podstatě opakem závěti. Lapidárně řečeno, závětí chcete něco někomu odkázat, prohlášením o vydědění zase odebrat. Oba tyto akty ovšem mají společnou formu, a tak není problém, aby prohlášení o vydědění bylo součástí závěti.

Prohlášení je tedy možné napsat vlastnoručně nebo formou notářského zápisu. Povinnými náležitostmi, bez kterých by prohlášení pozbylo platnost, jsou:

• identifikační údaje zůstavitele a vyděděné osoby,
• datum,
• podpis.

„Změnou oproti staré zákonné úpravě je to, že pro platnost prohlášení o vydědění není nutné specifikovat jeho důvody,“ vysvětluje Jansa. „Pro případný soudní spor je však nanejvýš vhodné tyto důvody uvést, detailně rozepsat a nejlépe i podpořit konkrétními důkazy.“

Závěrem je nutno ještě dodat, že jednotlivé důvody vydědění nejsou automaticky posílány k posouzení soudu. Tedy smíří-li se s nimi dědic, pak žádný soudní spor nebude. V opačném případě leží iniciativa na dědici – musí podat žalobu a před soudem důvody vydědění vyvrátit.

Autor: Petra Andresová

Foto:  Canva.com