Vychovává ji jako vlastní, ale není otcem podle zákona. Jak na osvojení?

Na naši poradnu se tentokrát obrátila paní Tereza. S manželem vychovávají dvě dcery. Starší dceru má ale z předchozího vztahu a jejím biologickým otcem je muž, který se o ni nikdy nestaral a který s rodinou neudržuje kontakt. Současný manžel paní Terezy by si chtěl osmiletou dívku osvojit. Jak v takovém případě postupovat a co dělat, pokud by biologický otec nesouhlasil? Na to odpoví právnička Petra Andresová.

„Starší dcera se narodila v roce 2016. S mým současným manželem jsme začali společně žít již v roce 2017. Dcera ví, že se nejedná o jejího biologického otce, ale považuje jej za tátu a tak mu i říká. Poté, co jsme uzavřeli manželství, se nám s manželem narodila ještě jedna dcera. Manžel mezi nimi nedělá rozdíly, a i proto by to chtěl právně vyřešit a starší dceru si osvojit. Před časem se mi povedlo kontaktovat biologického otce, který mi přislíbil, že s osvojením bude souhlasit, momentálně je ale nekontaktní a vůbec nevím, kde ho mám hledat,“ vypráví paní Tereza.  

Co je to osvojení

Osvojení známé také jako „adopce“ je upraveno v občanském zákoníku a znamená přijetí cizí osoby za vlastní. Jedná se o nahrazení přirozeného rodičovství rodičovstvím právním. Výsledkem řízení o osvojení je, že se osvojitel zapíše do matriky jako rodič dítěte.

Kdo o tom rozhoduje

O osvojení rozhoduje vždy příslušný obecný soud toho, kdo má být osvojen. Obvykle se tedy jedná soud, který se nachází v místě trvalého bydliště dítěte.

Souhlas s osvojením

1. souhlas dítěte

Pokud se jedná o dítě starší 12 let, tak je pro osvojení vždy vyžadován jeho souhlas. Pokud se jedná o dítě mladší, jako v tomto případě, tak za něj souhlas dává jeho opatrovník. Tím je obvykle ustanoven orgán sociálně právní ochrany dětí. Je-li to možné, tak soud dítě vyslechne a vezme na jeho vyjádření zřetel. Cílem je nejlepší zájem dítěte.  

2. souhlas biologického rodiče

Rodič, kterého se to týká, dává souhlas osobním prohlášením vůči soudu a soud jej musí poučit o důsledcích jeho rozhodnutí. Zákon dává biologickému rodiči možnost odvolat souhlas do 3 měsíců, kdy byl dán.

Jsou však i případy, kdy souhlasu rodiče není třeba. Jedná se o tyto situace:

• rodič byl zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas k osvojení (tomu by muselo předcházet soudní řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti a pravomocný rozsudek),
   
• rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout (typicky v případě vážné zdravotní poruchy),
   
• rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti, nebo
   
• rodič zjevně nemá o dítě zájem.

Náležitosti návrhu na osvojení

Návrh musí podat ten, kdo má o osvojení zájem, tedy manžel paní Terezy. V návrhu by měl vylíčit skutkové okolnosti, tedy od kdy žije s matkou osvojence, jaký mají vztah, dále pak osobní údaje jako zaměstnání, bydliště, údaje o dalších vyživovacích povinnostech a podobně. Musí rovněž počítat s tím, že bude před soudem vyslechnut, stejně jako jeho manželka. 

K návrhu se pak přidávají následující doklady: rozsudek o úpravě výchovy a výživy nezletilé (důkaz o tom, že dcera byla svěřena do péče matce), písemný souhlas biologického otce s osvojením (v  případě, že by se podařilo jej vypátrat a on jej udělil), rodný list nezletilé, oddací list, výpis z rejstříku trestů.

Na závěr návrhu je pak třeba uvést takzvaný petit, tedy že žádá soud o vydání rozsudku, v němž bude řečeno, že od právní moci tohoto rozsudku bude dcera jeho osvojencem, bude užívat jeho příjmení a on bude jako otec zapsán v matrice místo biologického otce.

Závěrem

V případě paní Terezy je na místě podat návrh na osvojení a nechat na činnosti soudu, zda biologického otce vypátrá. Ten buď přislíbený souhlas udělí, nebo bude soud postupovat podle situací, kdy souhlasu není třeba.

Autor: Petra Andresová
Foto:  Canva.com | Comstock