Otec podepisuje nesmyslné smlouvy. Lze ho omezit ve svéprávnosti?

Na naši poradnu se obrátil pan František s rodinným problémem. Jeho otci je přes osmdesát let a trpí počínající stařeckou demencí a Alzheimerovou chorobou. Bohužel se už několikrát stalo, že uzavřel smlouvu, aniž by věděl, k čemu se přesně zavazuje. Pan František by takovým situacím rád předešel a tak zvažuje, že otce nechá omezit ve svéprávnosti.

„Táta je v dobré fyzické kondici, ale psychicky na tom není dobře. Neorientuje se v čase, zapomíná, bere spousty léků a vyžaduje každodenní péči. I když bydlí u nás, tak na něj nemůžeme dohlížet 24 hodin denně. Stalo se už například, že v naší nepřítomnosti vybral větší sumu peněz, kterou půjčil nějakému známému. Jenže pak zapomněl, o koho se jedná. Jindy zase podepsal smlouvu s telefonním operátorem na tablet a internetové připojení, ačkoliv nic z toho nevyužívá. A podobných situací bylo daleko víc,“ vypráví pan František.

Co je to svéprávnost?

Podle občanského zákoníku je svéprávnost způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem neboli způsobilost právně jednat. Není možné se jí vzdát ani jí být zcela zbaven. V životě ovšem mohou nastat situace, kdy člověk pod vlivem stáří či nemoci přestává být schopen chápat důsledky svého jednání. Jak takovou situaci řešit?

Kdy je možné omezit ve svéprávnosti?

Člověka může ve svéprávnosti omezit pouze příslušný soud, a to za splnění těchto podmínek:

• je to v zájmu člověka, kterého se to týká
• hrozí závažná újma
• nestačí mírnější opatření

Soud může omezit svéprávnost v takovém rozsahu, v jakém člověk není kvůli duševní poruše schopen právně jednat. Tento rozsah potom v konkrétním případě přesně vymezí.  Mezi duševní poruchy, kvůli nimž lze svéprávnost omezit, patří například: mentální retardace, psychiatrická onemocnění, poruchy autistického spektra, nadužívání alkoholu a drog vedoucí k psychiatrické diagnóze. Může se jednat i o stařeckou demenci a Alzheimerovu chorobu, kterou trpí právě Františkův otec. Zároveň ale musí být splněna podmínka, že takovouto duševní poruchou Františkův otec netrpí pouze přechodně.

Samotná diagnóza ovšem nestačí. Soud je povinen každý jednotlivý případ posuzovat zvlášť. Zákon doslova říká, že k omezení svéprávnosti člověka může dojít až „po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti“.

Jak probíhá řízení před soudem?

1. Návrh
   Nejprve je nutné zahájit řízení, a to podáním návrhu u příslušného soudu. Tím je zpravidla soud v místě bydliště člověka, o jehož svéprávnosti se jedná. Návrh může podat kdokoliv, nejčastěji se však jedná o někoho z příbuzných, partnera či lékaře. Návrh může podat i sám posuzovaný, pokud cítí, že se jeho schopnosti se snižují.
   
   Navrhovatel musí kromě standardních náležitostí uvést v návrhu i to, čí svéprávnost a proč by měla být omezena a z jakého důvodu není možné použít mírnější opatření.
    
2. Dokazování
   Soud posuzované osobě určí opatrovníka pro dané řízení. V rámci dokazování posuzovaného vyslechne a ten se může ke všem okolnostem vyjádřit. Pokud výslech není z důvodu závažnosti onemocnění možný, soud je povinen osobu alespoň zhlédnout, a to buď přímo v soudní síni, nebo v místě pobytu. Dalším důkazem je znalecký posudek od psychiatra či psychologa. Ten má za cíl zodpovědět, zda jsou obtíže trvalé, brání člověku samostatně právně jednat a jakých oblastí by se omezení svéprávnosti mělo týkat.
    
3. Rozhodnutí
   Pokud soud rozhodne, že někoho omezí ve svéprávnosti, vydá rozsudek. V něm uvede výčet oblastí, ve kterých posuzovaný už není schopen sám právně jednat. Může to být například zákaz nakládání s nemovitostmi, uzavírání smluv nad určitou finanční částku, výkon volebního práva či zákaz jednání s úřady. Soud dále stanoví dobu, po kterou bude svéprávnost omezena a jmenuje opatrovníka. Ten bude za posuzovaného jednat v situacích, na něž se vztahuje omezení.
   
   Doba omezení nesmí být delší než 3 roky, v závažných případech maximálně 5 let. Před jejím uplynutím je třeba zahájit nové soudní řízení a ověřit, zda důvody stále trvají. Nikdo nesmí být omezen v obvyklých každodenních záležitostech, jako jsou například drobné nákupy potravin. 

Jaké má omezení svéprávnosti důsledky?

Zákon hovoří jasně: „není-li osoba plně svéprávná, právní jednání, ke kterému není způsobilá, je neplatné". Pokud tedy člověk například uzavře smlouvu v oblasti, v níž je zbaven svéprávnosti, dá se situace řešit následovně:

1. Opatrovník takové jednání může dodatečně schválit.
    
2. Opatrovník může vyzvat k navrácení předešlého stavu a namítnout neplatnost. Pokud by na to druhá strana nechtěla přistoupit, je řešením podat žalobu na určení neplatnosti právního úkonu.

Rada pro pana Františka

Pokud má pan František obavy, že je stav jeho otce natolik vážný, že jej může okolí manipulovat a on nebude schopen takové jednání posoudit, nezbývá než podat návrh na omezení ve svéprávnosti. Samozřejmě se jedná o velký zásah do integrity člověka.

Pokud by chtěl napadnout již uskutečněné jednání, protože se domnívá, že otec nepochopil jeho smysl, tak to rovněž může. Občanský zákoník stanovuje, že právní jednání člověka, který jedná v duševní poruše, jež jej činí neschopným právně jednat, je neplatné. Nutno ovšem podotknout, že se jedná o velmi komplikovanou a komplexní problematiku a v mnohých případech je vhodné postup prokonzultovat s odborníky.

Autor: Petra Andresová
Foto:  profimedia.cz