Nacher: Dlužníci by se měli snažit splatit svým věřitelům maximum

Poslanec Patrik Nacher (ANO) se dlouhodobě zabývá dluhovou problematikou v České republice. Aktivně prosazuje zjednodušení vymáhacích procesů, vyžaduje větší aktivitu soudů při zastavování neplatných exekucí a zasazuje se o zvyšování finanční gramotnosti obyvatel. Ptali jsme se ho, jak zpětně hodnotí nedávno přijatou oddlužovací novelu, co si myslí o změnách zákonů týkajících se exekucí či oddlužení podnikatelů, které budou projednávány v následujících měsících, i na pokračující trend ochrany spotřebitele.

V posledních letech dochází v Česku, stejně jako v celé Evropské unii, k posilování ochrany spotřebitele. „Když se podíváte na posledních pět let, tak tam skutečně je jasná stopa spotřebitelského směřování,“ říká Nacher a jako příklad uvádí zákon o spotřebitelském úvěru, který stanovil jasná pravidla a podmínky pro ty, kdo půjčují peníze. Dále zmiňuje chystanou změnu zákona, která by měla zakázat dálkový souhlas po telefonu při objednávce služeb či zboží nad 500 korun, kterého dnes zneužívají tzv. šmejdi. Dodává, že tyto kroky ovšem nesnímají zodpovědnost ze spotřebitelů, kteří by se měli aktivně zajímat a bránit svoje práva.

Vedle spotřebitelských témat se Nacher coby místopředseda sněmovního podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení intenzivně zabývá také otázkou dluhů a jejich vymáhání. Aktuálně se věnuje zejména zastavování neplatných exekucí, které byly zahájeny na základě protiprávních rozhodčích doložek, nebo řešení dětských dluhů.

Zásadní otázkou pak bude také celkové fungování exekučního systému. Návrh na jeho změnu nedávno předložilo ministerstvo spravedlnosti, které chce mj. prosadit slučování exekucí k jednomu exekutorovi, a také Piráti, kteří chtějí prosadit tzv. exekutorskou teritorialitu, podle které by si věřitel již nemohl vybírat exekutora – ten by mu byl přidělen podle centrálního pořadníku a bydliště dlužníka. „Když se bavíme o teritorialitě, tak ta má nějakou výhodu v tom, že ti exekutoři mezi sebou nebudou soutěžit, což nevím, jestli je cílem, a může to právě vést ke kumulování případů u některých exekutorů a potenciálně zvyšování nákladů pro dlužníky. Na druhou stranu ta teritorialita zase moc neřeší to, že stejně jako mezi exekutory, mezi politiky, mezi novináři, mezi soudci jsou lidé, kteří jsou výkonní, kteří jsou méně výkonní…“ říká Nacher. Z toho důvodu by soukromým věřitelům ponechal možnost výběru exekutora, byť v rámci soudního kraje, což by mohlo přispět ke zkrácení vzdálenosti mezi dlužníkem a exekutorem. „Oproti tomu stojí ovšem argument, že jenom 20 procent dlužníků se skutečně pohybuje v místě svého trvalého bydliště,“ dodává.

Tento systém byl před nedávnem zaveden na sousedním Slovensku. Jaké dopady tam změna přinesla, se můžete dočíst v našem rozhovoru s Martinem Musilem, prezidentem Asociace slovenských inkasních agentur.

Od června letošního roku začala platit tzv. oddlužovací novela, díky které může být dlužníkovi nově prominut zbytek dluhu, i když z něj věřitelům nedokáže splatit ani dříve požadovaných 30 procent. Podle Nachera se jedná o kompromis mezi právy věřitelů, mezi které patří i mnohdy opomíjené fyzické osoby a kteří samozřejmě chtějí své peníze zpět, a pomoci poctivým dlužníkům, kteří se chtějí dostat z dluhové pasti. Zásadní je podle něj rozlišovat mezi dlužníky, kteří se dostali do problémů, protože žili na vysoké noze, a na druhé straně třeba dlužníky z řad podnikatelů, kterým nevyšlo podnikání, a přitom by se mohli znovu postavit na nohy, znovu někoho zaměstnávat. Těm by měla zanedlouho pomoct další novela insolvenčního zákona upravující oddlužení podnikatelů.

V rámci prevence zadlužování Nacher iniciuje vzdělávací akce, jejichž cílem je zvyšování finanční gramotnosti obyvatel, aby uměli lépe hospodařit se svými penězi. „Fungují věci, které jsou spojené s nějakou hrou, nějakým srovnáním, nějakými konkrétními čísly,“ říká z vlastní zkušenosti. Proto přišel s nápadem rozdávat lidem v rámci přednášek krabičku, na které je zvenku napsáno „Uvnitř najdete osobu zodpovědnou za moje peníze“. „Když to člověk otevře, tak je tam zrcátko. To má implikovat, že ten zodpovědný člověk je ten samotný majitel zrcátka – zodpovídá sám za svoje peníze.“

Celý rozhovor naleznete ve videu.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.