Škoda způsobená dítětem: Hranice deliktní odpovědnosti už od 13 let!

Osmiletý chlapec při koulovačce rozbije sněhovou koulí okno. Sedmnáctiletý nasprejuje nápis na cizí plot. Desetiletá dívka upadne při hodině tělocviku a zlomí si nohu. Pětiletá shodí v obchodě drahou láhev. Dvanáctiletý polije spolužákovi mobil. Situace ze života, které můžou potkat každého. Viníky už známe, kdo ale odpovídá za škodu?

Kde to najdeme? 

Problematiku náhrady škody upravuje občanský zákoník. Dlouho fungovala právní úprava, která nerozlišovala věk. Od roku 2021 však byla stanovena nová věková hranice 13 let. Ne každý však tuto změnu zaznamenal.

Škodu způsobenou nezletilým mladším třinácti let nahradí ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled.

Jak to bylo do roku 2021 a jak to je nyní

Do účinnosti novely občanského zákoníku (červenec 2021) platilo, že do dovršení zletilosti - tedy nejčastěji do 18 let věku - odpovídal za škodu nezletilý, pokud byl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Tyto takzvané „ovládací a posuzovací“ schopnosti nezletilého bývaly vždy vyhodnocovány individuálně, případ od případu. Soud je dovozoval na základě znaleckého nebo alespoň lékařského posudku.

V roce 2021 zákon přišel s novou koncepcí, a to se zavedením věkové hranice 13 let. Pokud škodu způsobí dítě mladší 13 let, tak ji za něj musí nahradit ten, kdo  zanedbal náležitý dohled. Zda dítě mladší 13 let bylo schopné své jednání ovládnout a posoudit jeho následky, se neřeší.

U dětí starších 13 let se situace nezměnila a jejich odpovědnost za škodu se řeší stále stejně.  

Náležitý dohled

Náležitý dohled je takzvaně neurčitý právní pojem, jehož obsah se dovozuje především judikaturou – tedy rozhodnutími soudů vyšších instancí. Podle nich náležitý dohled neznamená, že by dohlížející osoba měla dohled vykonávat neustále, nepřetržitě a bezprostředně nebo že by daná osoba měla nezletilého hlídat na každém kroku. Takové ustanovení by znemožňovalo případné vyvinění. Potřebný rozsah náležitého dohledu závisí na věku, rozumové vyspělosti, povahových vlastnostech a na celkovém chování nezletilé osoby. Každý případ je nicméně nutné posuzovat zvlášť.

Kdo dohled vykonává

Náležitý dohled se týká nejčastěji zákonných zástupců dítěte – typicky rodičů. Skupina dohlížitelů je nicméně velmi široká, mohou v ní být prarodiče, další členové rodiny či přátelé, táboroví vedoucí, škola, zkrátka osoby nebo organizace, kterým bylo s jejich souhlasem dítě svěřeno a oni nad ním vykonávají dohled.

Nová právní úprava tedy prakticky znamená, že pokud osoba, která měla provádět dohled, svou povinnost nezanedbala, tak si škodu musí uhradit sám poškozený. Pokud bychom se vrátili k příkladům z úvodu článku, pak by se mohlo jednat o případ, kdy desetiletá dívka při tělocviku neuposlechne zákazu učitele, vyšplhá na žebřiny a spadne nebo kdy se pětiletá nečekaně vysmekne babičce z ruky a shodí drahou láhev. Jiná situace by nastala například, kdyby si tělocvikář odskočil do kabinetu vyřídit telefonát nebo kdyby babička nechala dívku v obchodě samotnou.  V tom případě by újmu hradil sám tělocvikář nebo sama babička.

Všechny situace najdete přehledně v naší tabulce: 

Kdo a za jakých podmínek je povinen nahradit škodu? 

kdo hradí újmu?

věk škůdce

náležitý dohled

poškozený

mladší 13 let

nebyl zanedbán

nezletilý a dozorčí osoba společně a nerozdílně

starší 13 let

byl zanedbán

dozorčí osoba

mladší 13 let

byl zanedbán

škůdce

mladší 13 let

nebyl zanedbán, ale jedná se o úmyslný trestný čin nebo je-li to vzhledem k majetkovým poměrům spravedlivé

škůdce

starší 13 let

dozor se neřeší, zde se posuzují ovládací schopnosti

Jsou děti mladší 13 let prakticky nepostižitelné?

Jak plyne z výše uvedené tabulky, v praxi můžou nastat tři situace, kdy za škodu bude nést odpovědnost i dítě mladší 13 let:

  1. Dítě mladší 13 let, nad kterým nebyl zanedbán dohled, je odpovědné za škodu, pokud jeho jednání mělo povahu úmyslného trestného činu, typicky pokud by něco schválně zničilo či rozbilo.
     
  2. Druhý případ se týká situace, kdy by to bylo vzhledem k jeho majetkovým poměrům spravedlivé. To by mohlo například pokrýt situaci, kdy by dítě, co má vysoké kapesné, roztrhlo mikinu dítěti z chudší rodiny (nemusí se jednat o úmyslné jednání). 
     
  3. K třetímu případu dojde za okolností, kdy by náhrada škody byla spravedlivá se zřetelem k majetkovým poměrům poškozeného a osoby, která vykonává rodičovskou zodpovědnost – tedy nejčastěji rodiče. Bohužel určit míru spravedlnosti není v tomto směru vůbec snadné, s jejím hledáním a nastavováním se budou muset popasovat soudy v následujících letech.

Autor: Petra Andresová
Foto:  Canva.com |  HABY, Getty Images Signature