Případ Josefa Krále rozvířil debatu o oddlužení. Kdo doplatí na odpuštěné miliony?

Kauza komentátora F1 Josefa Krále obrátila pozornost k českému systému oddlužení. Jak oddlužení funguje a jak je možné, že soud člověku odpustí i milionové dluhy? Přinášíme přehled pravidel.

Do insolvence se dostávají lidé, kteří mají tak vysoké dluhy, že je již nejsou schopní splácet. Jednou z možností, jak lze situaci řešit, je proces oddlužení. Dříve trval zpravidla pět let, od října 2024 se délka zkrátila na tři roky.

Během této doby dlužník odvádí každý měsíc část výplaty na splácení svých dluhů. Výše splátek závisí především na tom, kolik peněz vydělává. Jinými slovy, člověk s minimální mzdou bude na splácení odvádět podstatně méně než ten, jehož měsíční příjem činí přes 100 tisíc korun.

Pokud dlužník splní všechny zákonné podmínky, může ho insolvenční soud po třech letech osvobodit od placení zbývající částky. Ještě než se tak stane, musí soud nejprve posoudit, zda-li dlužník během oddlužení řádně plnil povinnosti a vyvíjel dostatečné úsilí, aby věřitelům uhradil co nejvíce. Zkoumá například, zda dlužník nezatajoval příjmy nebo se záměrně nevyhýbal lépe placené práci.

Závodník a komentátor Josef Král požádal o oddlužení v roce 2020, kdy ještě platila pravidla pětiletého oddlužení. Letos v srpnu tato lhůta uplynula a soud nyní může rozhodnout o odpuštění zbývajících dluhů. Z celkových 12,5 milionu korun Král za pět let splatil 460 tisíc, tedy necelá čtyři procenta.

Smyslem oddlužení je umožnit předluženým lidem vymanit se z dluhové pasti, získat druhou šanci a vrátit se k běžnému ekonomickému životu.

A co se děje s částí dluhu, kterou člověk v insolvenčním řízení nesplatí?  Neuhrazený dluh nezmizí, jak upozorňuje prezident České asociace věřitelů a advokát Pavel Staněk: 

„To, že soud dlužníka osvobodí od placení zbývajících dluhů, neznamená, že tyto peníze nebudu nikomu chybět. Věřitel je už zpravidla nikdy neuvidí. Věřiteli přitom nejsou zdaleka jen banky nebo velké společnosti. Může jím být například společenství vlastníků, kterému někdo dlouhodobě neplatí příspěvky na správu domu. Náklady na provoz a údržbu ale nezmizí a výpadek pak mohou pocítit ostatní vlastníci bytů. Podobně je tomu u obcí, kterým lidé dluží na místních poplatcích. Důsledky nesplacených dluhů tak často nesou i ti, kteří své povinnosti sami řádně plní.“

Protože je systém oddlužení k dlužníkům poměrně velkorysý a umožňuje jim zbavit se za krátký čas mnohdy milionových dluhů, klade zákon o to větší důraz na jejich poctivost a snahu splatit věřitelům co nejvyšší částku.

Pokud soud zjistí, že dlužník v průběhu schváleného oddlužení úmyslně lže, například zatajuje příjmy nebo poskytuje nepravdivé údaje, insolvenční soud může toto jednání vyhodnotit jako sledování nepoctivého záměru. V takovém případě schválené oddlužení zruší.

Toto jednání navíc zakládá riziko trestního stíhání. Zatajení majetku nebo podvádění věřitelů může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku nebo trestného činu poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku. Celý institut oddlužení je postaven na zásadě poctivosti dlužníka. Jakékoli vědomé zkreslování informací v insolvenčním řízení má za následek závažné právní i ekonomické dopady.

Podle výkonné ředitelky České asociace věřitelů Petry Kolářové je právě poctivost dlužníka zásadní podmínkou toho, aby mohl systém oddlužení fungovat spravedlivě.

„Oddlužení je mimořádná příležitost začít znovu, a to i s vědomím, že věřitelé už velkou část svých peněz nikdy nedostanou zpět. O to důležitější je, aby dlužník ke svým povinnostem přistupoval poctivě a skutečně se snažil splatit maximum. Pokud někdo své příjmy záměrně zatajuje, aby zaplatil co nejméně, nezneužívá jen důvěru systému. Především tím poškozuje konkrétní lidi a instituce, kterým peníze dluží. A právě na ty bychom při debatách o oddlužení neměli zapomínat,“ zakončila.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Profimedia.cz/ ČTK / Kamaryt Michal