Bureš o insolvenční novele: Oslabila malé věřitele. Dopad má i na SVJ

V říjnu 2024 vešla v účinnost novela insolvenčního zákona. Jednou z nejvýraznějších změn je zkrácení délky oddlužení z pěti let na tři roky. „Novela oslabila postavení malých věřitelů, jako jsou SVJ. Oddlužení by neměli platit daňoví poplatníci, kteří nemají s poměry dlužníka nic společného,” varuje Jaroslav Bureš, předseda poradního orgánu ministra spravedlnosti a někdejší hlava tohoto resortu.

Jak zatím hodnotíte funkčnost novely insolvenčního zákona?
Doba, která uplynula od účinnosti, je zatím krátká, takže na větší hodnocení je zatím ještě brzy. Mnozí optimisté si mysleli, že novela otevře větší prostor pro oddlužení těch, kteří na něj doposud nedosáhli. Realita je však jiná – podmínky jsou nastaveny relativně přísně, a navíc se doba oddlužení může prodloužit o další měsíce, jež budou potřeba pro získání prostředků na zálohu a odměnu insolvenčního správce.

Jste předsedou poradního orgánu ministra spravedlnosti. Jak tuto novelu vnímáte vy osobně?
Navrhovali jsme velmi úspornou novelu, která by splnila povinnost umožnit tříleté oddlužení jen podnikatelům. Tak to požadovala směrnice Evropské unie. Tuzemský parlament však rozhodl jinak a rozšířil tříleté oddlužení plošně na všechny dlužníky, ačkoliv  jsme neměli povinnost oddlužení otevřít takto široce. Je to tedy výsledek politického rozhodnutí parlamentu a to musíme respektovat.

Říkal jste, že pokud se oddlužení vyvíjí tak jako v Česku, může být vnímáno jako prvek sociálního práva. Mohl byste to více vysvětlit?
Někteří kritici poukazují na to, že jsme se odklonili od skutečných principů insolvenčního práva a staráme se o dlužníka z pohledu předpisu sociální péče. Tím se však narušuje vztah dlužník–věřitel. S tím částečně souhlasím. Novela rozhodně posílila sociálně ochranitelský prvek. 

Kterých věřitelů se novela dotkla nejvíc?
Do značné míry oslabila postavení věřitelů, kteří jsou malí, jsou ve stínu a nejsou viditelní. Jeden by přitom řekl, že přesně oni by neměli být dotčeni vůbec. Jako příklad, který se jeví malý, ale v soudní praxi ho sleduji pořád, jsou pohledávky SVJ vůči neplatícím členům. Funkcionáři SVJ, což jsou obětaví lidé, nejsou schopni zařídit pro poměry SVJ včasné vymožení pohledávek.

Jaké důsledky to pro SVJ může mít?
U malých SVJ to může vést až k tragickým koncům právních poměrů. Když ze šesti jeden vypadne a sdružení nemá žádné extra finanční prostředky na účtu, je to problém. Pokud se tento neplatící člen rozhodne pro oddlužení, zákon nabízí SVJ jen mizivé procento uspokojení jejich pohledávek. Tito lidé pak nemohou důvěřovat v právní stát. Nechápou, jak z toho dlužník vyjde bez toho, aniž by dokázal ten kolaps napravit. Oddlužení by neměli platit daňoví poplatníci, kteří nemají s poměry dlužníka nic společného.

Jak by podle vás mělo v ideálním případě oddlužení v Česku vypadat?
Předchozí úprava byla funkční a vyvážená. Poctivý dlužník, který věřitelům nabídne alespoň 30 procent uspokojení pohledávek, mohl projít oddlužením. Začaly se ale ozývat hlasy, které volaly po rozšíření této skupiny dlužníků. Argumentovaly tím, že část lidí zůstává mimo systém. Tyto námitky jsou však do jisté míry založené na mylné představě, že všechny lze do systému dostat a oddlužit. Je důležité, aby systém zůstal vyvážený a nestavěl věřitele do neférové pozice. Každá další legislativní úprava by proto měla být promyšlená a měla by také reflektovat data a zkušenosti z praxe.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Česká asociace věřitelů