Influenceři vs. Mikýř: Kdy je natáčení bez souhlasu legální?

Český svět internetu v těchto dnech boří video z dílny Youtubera Martina Mikysky alias Mikýře. Ten se pokusil nachytat několik vlivných influencerů a jménem fiktivní agentury je pozval na placenou cestu do Číny. Videa z osobních schůzek, na kterých byli influenceři ochotni předvádět i poměrně bizarní kousky, pak bez jejich souhlasu zveřejnil. Může být používání skryté kamery v Česku trestné?

Tým kolem Martina Mikysky představil pozvaným influencerům na osobní schůzce program výletu. Mělo jít například o návštěvu Velké čínské zdi nebo pandí rezervace Čcheng-tu. V itineráři byla uvedena také návštěva Tchaj-wanu, o kterém falešní organizátoři zájezdu mluvili zásadně jako o čínském ostrově, a to i navzdory tomu, že se jedná o mezinárodně uznávaný stát.

Influencery také varovali, že z cesty nebudou moci na svých sociálních sítích publikovat žádný obsah bez kontroly. Na závěr pohovorů je také požádali o ukázku radostné reakce pro případ speciální události, jako je pohlavní styk pand nebo vítězství komunistické strany Číny. I přes tyto indície některé známé osobnosti smlouvu o spolupráci skutečně podpesali a na výlet do totalitní země kývli.

Poté, co Mikyska video zveřejnil na internetu, se několik influencerů rozhodlo řešit situaci s právníky. Vadí jim, že byli natáčení a nahrávání bez jejich vědomí. Jak je tato problematika upravena v českém právním řádu?

Kde je to upraveno

Obecné pravidlo je upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a říká, že „Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.”

Občanský zákoník pak dále stanoví další pravidla:

„Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.”

 Je možné to prolomit?

Jako téměř u všeho i v tomto případě existují výjimky. 

Svolení natáčené osoby není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu či ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

Může jít například o situaci, kdy si majitel společnosti najme soukromého detektiva, který má vypátrat, kdo krade ve firmě stavební materiál. Pokud detektiv zloděje natočí, pořízená nahrávka jednoznačně slouží k ochraně práva majitele firmy.

Stejné pravidlo platí, i když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použije na základě zákona k úřednímu účelu. Výjimkou jsou také případy, kdy nahrávka slouží k ochraně veřejného zájmu.

Zde se může jednat o případ, kdy si někdo natočí městské zastupitele při výkonu jeho pracovní činnosti. Ve veřejném zájmu by jednali například také investigativní novináři, kteří by skrytými nahrávkami pomohli odhalit korupční politickou aféru.

Poslední výjimkou je pak takzvaná zpravodajská licence. 

V zákoně je výslovně uvedeno, že podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka pořídit nebo použít přiměřeným způsobem také k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

Vždy ale platí, že v takovém případě musí být pořízené materiály využité přiměřeným způsobem, nikoliv v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

Právo na soukromí je rovněž zaručeno v Listině základních práv a svobod. Ta ve článku 7 zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. 

Z právního hlediska by se tedy dalo uvažovat o tom, že Mikýřův počin může spadat pod takzvanou zpravodajskou licenci. Je ale otázkou, jak by tuto problematickou situaci posoudil soud. Ten bude v případě žaloby přihlížet i k tomu, zdali byl dodržen požadavek přiměřenosti.

Autor: Petra Andresová, Marie Sehnálková
Foto: Profimedia.cz/ ČTK / Říhová Michaela