Roky neplatil nájem a zničil byt. Vymahatelnost práva nefunguje, varuje odborník

Zdevastovaný byt, roky nezaplacené nájemné, bezradný majitel a naštvaní sousedé. Noční můra snad každého majitele nemovitosti, který se rozhodne pro pronájem. K podobným situacím přitom nedochází zřídka. „Zažil jsem i případ, kdy se problémového nájemníka nedařilo vystěhovat šest let. Mezitím neplatil nájem a byt naprosto zničil,“ popisuje Tomáš Kašpar, viceprezident Asociace nájemního bydlení. Co by podle něj pomohlo?

Proč v Česku přibývá bytů, které majitelé raději nechávají prázdné, než aby je pronajali?
Protože u nás nefunguje vymahatelnost práva. A když nakonec zafunguje, je východisko ze situace stejnstrašně daleko. Riziko pro pronajímatele je zkrátka obrovské. Nechtějí riskovat, že jim tam zůstane někdo, kdo neplatí, demoluje jim byt a oni ho nebudou moci vystěhovat. Domoci se toho, aby nájemník opustil byt, trvá v našem právním řádu a praxi roky. Nevím, jestli to vůbec snese měřítko s nějakou jinou zemí. 

Galerie: Takto zdevastoval byt problémový nájemník, kterého nemohl majitel roky vystěhovat

Jak dlouho trvá vystěhování problémového nájemníka v jiných zemích světa?
V Americe je taková věc vyřešená do jednoho až dvou měsíců. Evropa je pomalejší, ale i v Evropě, pokud nájemník prokazatelně dluží na nájmu, stačí pět, šest měsíců a máte svůj byt zpátky a můžete ho obsadit normálním, řádně platícím nájemcem. V Česku to ale probíhá jinak. Tady je to rok až dva žaloba na výpověď, rok žaloba na vyklizení, půl roku exekuční řízení a najednou jste na třech letech.

Jaké problémy z dlouhé lhůty v Česku plynou?
Je to problém pro obě strany. Pronajímatelé se bojí dávat byty na trh, a tím pádem jich je méně – a méně nabídky logicky žene nájmy nahoru. Takže na tom nakonec tratí i nájemci. Druhá věc je, že se pořád mluví o nějakých regulacích a povinnostech pro pronajímatele. Pronajímatelé jsou ale dnes zatížení už dost. Když vám nájemce přestane platit, tak nemůžete přestat platit energie, odpady, daně… A často i hypotéku - není výjimkou, že nájemci obývají byty, které jsou zatíženy hypotékou, jelikož se jedná o investiční nemovitost. Do toho jim pořád vstupuje stát, který má pocit, že by měl život lidí regulovat čím dál víc.

Takže vlastníci se bojí ze dvou důvodů. Za prvé nevymahatelnosti svého vlastního bytu. Za druhé toho, že přijde další zpřísnění podmínek. A tak si nakonec řeknou: "Radši to nechám prázdné. Byt je hezký, nový, a až mi vyroste dcera, dám jí ho – do té doby v něm žádného nájemce mít nebudu."

Co by podle vás teda v téhle situaci pomohlo?
Jednak by mělo přijít ujištění ze strany státu, že se skutečně nechystají další regulace a zásahy do trhu. Dále by se měl stát postarat o to, aby soudnictví fungovalo. Když to řeknu přímo - proč by měl vlastník sponzorovat neschopnost státu? Ať tedy stát převezme garanci. Takové modely v Evropě existují: pokud soud nevydá rozhodnutí do tří měsíců, stát pronajímateli uhradí jeho náklady a stát nechť se s nájemcem ve vlastním sporu utápí třeba roky. Ale proč by to měl odnášet vlastník, pronajímatel? Za neschopnost soudu rozhodnout v rozumné době, která je jinde ve světě naprosto běžná a standardní?

Kvůli riziku některé realitní kanceláře odmítají pronajímat byty lidem s insolvenci nebo exekuci.
Tomu naprosto rozumím. Bavíme se o tom, že to ubližuje pronajímatelům, ale v konečném důsledku to dopadá i na nájemce. Pronajímatelé chtějí vyšší kauce, snaží se zjistit něco o bonitě nájemce, a vzniká tak selekce, která komplikuje odvětví oběma stranám. Pronajímatel se musí zajímat, kde nájemce pracoval, kde bydlel předtím a podobně. Nájemce zase musí všechno dokládat. A dělají to oba jen proto, že nefunguje stát.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Canva