Představa, že by se oběť trestného činu setkala tváří v tvář s pachatelem, je pro mnohé nepřijatelná. Restorativní justice ale ukazuje, že právě takový krok může oběma stranám přinést úlevu i možnost vyrovnat se s následky. Od příštího roku bude tento princip pevně zakotven i v českém trestním řádu.

Kde je upraveno?

Zásada restorativní justice byla vložena do zákona č. 141/1961 Sb. trestního řádu do § 2, odst. 16 mezi základní zásady trestního práva.

Základní premisy restorativní justice pak vychází z doporučení Rady Evropy a z Kjótské deklarace ze 14. kongresu OSN k prevenci kriminality a trestní justici.

Co to je restorativní justice?

Pojem restorativní (obnovující) byl zaveden na konci 70. let v USA a poté jej převzala většina západních zemí. Trestní řád, který pochází z roku 1961, se doposud zaměřoval hlavně na nalezení a potrestání pachatele. Nové pravidlo zohledňuje potřeby oběti a klade důraz na obnovu narušených vztahů i na nápravu způsobené újmy.

Jak to bude fungovat?

Orgány činné v trestním řízení by tak měly v praxi zvažovat například to, zda by nebylo vhodné propojit oběť a pachatele prostřednictvím restorativních programů. 

Cílem je pak možnost vyjádřit omluvu, vysvětlit motivaci činu, dohodnout se na náhradě škody nebo jiné formě reparace. Faktické provedení může být prostřednictvím facilitovaného dialogu (s dopomocí nezaujaté třetí strany), mediace, restorativní konference nebo jiné formy setkání, například takzvaných kruhů, při kterých je kromě pachatele a oběti přítomna i rodina oběti, zástupci justice a komunita.

Podle zkušeností ze zahraničí jsou výsledky velmi dobré – oběť, která o to bude mít zájem, se pak může lépe vyrovnat s trestným činem, který jí ublížil. Pachateli by zase převzetí odpovědnosti a postavení se k situaci čelem mohlo přispět k převzetí odpovědnosti a následnému zapojení se do společnosti a vedení řádného života.   

Klíčovou roli při uplatňování restorativního přístupu hraje Probační a mediační služba, která zprostředkovává různé programy jako je mediace nebo rodinné skupinové konference. Další restorativní programy pak mohou probíhat i za účasti vězeňské služby nebo centra Kappa – Help nebo Institutu pro restorativní justici.  

„Každý rok je v ČR spácháno přes 180.000 trestných činů. Oběti nejsou dostatečně slyšeny, podpořeny, a i přes odsouzení viníka mnohdy necítí úlevu. Je nutné proškolit dost profesionálů z klíčových oborů a zajistit, aby si služby a restorativní programy mohl každý dovolit,“ uvedl v tiskové zprávě Institut pro restorativní justici.

Upozornil, že v posledních čtyřech letech narostl počet hlášených trestných činů téměř o deset procent, čímž roste i počet obětí včetně obětí násilných a sexuálně motivovaných činů.

Principy restorativní justice

1. Dobrovolnost:
   Je jedním z klíčových znaků, není možné, aby byl někdo nucen nebo aby případná náhrada škody nebo posun v trestním procesu byly podmiňovány účastí.
    

2. Náhrada nebo náprava způsobené újmy, odškodnění:
   V případě, že se jedná o majetkovou újmu, tak aby byla nahrazena ať už finančně nebo uvedením v předešlý stav a v případě jiné újmy snaha o obnovu trestnou činností narušených vztahů.
    

3. Participace účastníků:
   Velký význam má osobní účast všech stran a jejich vyjádření, protože obvykle za pachatele hovoří obhájce, za oběť zmocněnec a tohle by mohl být impuls, aby strany mluvily samy za sebe, pachatel převzal odpovědnost a oběť řekla, jak se cítí a co by chtěla.
    

4. Procedurální rovnost:
   Navzdory tomu, že pachatel je viníkem, tak by měla být zachovávána procedurální rovnost pro obě strany
    

5. Spravedlivá péče o potřeby a zájmy zúčastněných:
   Se všemi účastníky by mělo být zacházeno s respektem a důstojností a zohledňovány jejich zájmy
    

6. Integrace do trestního systému:
   Restorativní justice by měla být začleněna do trestněprávního systému a být dostupná v každé fázi trestního řízení

Autor: Petra Andresová
Foto: Profimedia.cz