Konec nelegálních poplatků u lékaře: Kdy platíte zbytečně a jak se bránit?

Od 1. ledna vstoupila v účinnost novela zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Ta jasně zakazuje poskytovatelům zdravotní péče vybírat od pacientů poplatky za zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Změna má posílit rovný přístup ke zdravotní péči a zabránit praxi, kdy jsou pacienti nuceni platit za výkony, na které mají ze zákona nárok zdarma.

V praxi šlo nejčastěji o takzvané „registrační“ nebo „administrativní“ poplatky — například za objednání na konkrétní termín, přednostní ošetření, vedení zdravotnické dokumentace či vystavení žádanky nebo receptu.

Ačkoli byly tyto platby označovány jako úhrada doplňkové služby, ve skutečnosti se často vztahovaly k péči plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, a byly tedy v rozporu se zákonem už před novelou. Nová úprava tuto skutečnost pouze výslovně potvrzuje.

Tato úprava se týká pouze zdravotnických služeb poskytovaných z veřejného zdravotního pojištění, soukromé kliniky a praxe neplacené ze státního rozpočtu si mohou účtovat platby na základě vlastního ceníku.

Ústavní soud ve své judikatuře také opakovaně upozornil, že zdravotní péči nelze rozdělovat na „základní“ a „nadstandardní“ tak, aby to vedlo k nerovnému zacházení s pacienty. Zvýhodňování platících pacientů — například kratšími čekacími lhůtami nebo lepší dostupností lékaře — je podle soudu v rozporu s ústavním principem rovného přístupu ke zdravotní péči.

Novela ≠ zákaz nadstandardu

Zákon nezakazuje poskytování nadstandardních služeb. Týká se to ovšem pouze těch, které nevyplývají z veřejného zdravotního pojištění a nemají vliv na samotnou zdravotní péči. Typickým příkladem je jednolůžkový pokoj, lepší strava, nadstandardní ubytovací služby nebo jiné komfortní služby nesouvisející s léčebným postupem.

Nadstandardem nemůže být rychlejší termín vyšetření, volba konkrétního lékaře při poskytování hrazené péče či „předbíhání“ ostatních pacientů na základě zaplacení poplatku.

Poskytovatelé zdravotních služeb mají povinnost zpracovat přehledný seznam cen zdravotních služeb, které nejsou hrazeny nebo jsou hrazeny pouze částečně z veřejného zdravotního pojištění. Ceník musí být umístěn tak, aby byl pacientům snadno dostupný, nejlépe v čekárně, na recepci nebo na webových stránkách poskytovatele. Pacient by měl mít předem jasnou informaci o tom, za co a v jaké výši může být požadována úhrada.

Úhrada ve výši 90 korun za využití služeb pohotovosti zůstává v platnosti.

Za porušení hrozí vysoké pokuty

Za porušování výše uvedených pravidel může zdravotnické zařízení dostat poměrně tučné pokuty:

• až 50 tisíc korun hrozí za požadování úhrady za nehrazené či částečně hrazené služby, aniž by tato cena byla předem uvedená v seznamu cen dostupném pacientům,
• až milion pak hrozí lékaři, který by vyžadoval příplatek za úkon standardně hrazený zdravotní pojišťovnou.

Pacienti se mohou bránit podáním stížnosti poskytovateli, jeho zřizovateli, krajskému úřadu nebo své zdravotní pojišťovně, případně je možné kontaktovat i nemocničního ombudsmana. Pokud mají podezření, že po nich byla požadována nezákonná platba, mohou se rovněž domáhat jejího vrácení.

Autor: Petra Andresová
Foto: www.canva.com