Na právní poradnu portálu Češi v právu se obrátil pan Robert. Po rozvodu má dceru s bývalou manželkou ve střídavé péči. Každý sudý týden, který u něj jeho dcera tráví, jej ale bývalá manželka „bombarduje“ telefonáty a zprávami s žádostmi o informace o dceři. Jsou její požadavky legitimní a musí jí Robert vyhovět?

 „S exmanželkou vycházíme poměrně v klidu, ale přijde mi nesmysl, abych jí psal každý den o tom, co s dcerou děláme, co jedla, jestli měla teplé oblečení, s kým se viděla a podobně. Pořád volá a píše, a pak je naštvaná. Říká, že to nahlásí na soud a že je moje povinnost ji informovat,“ vypráví čtenář. 

Kde je to upraveno

Daná problematika spadá do oblasti rodinného práva. To je upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Konkrétně se jedná o jediný paragraf, kde je řečeno, že:

Informační povinnost je považována za zákonnou součást práva na styk s dítětem, což z ní činí institut vymahatelný a významný pro výkon rodičovských práv. 

Co znamená informační povinnost?

Základní premisou je, že povinnost informovat se vztahuje pouze na podstatné informace. To však může být vnímáno subjektivně. Někdo za podstatnou informaci považuje i to, s čím si dítě hrálo na hřišti. Komentáře k § 890 občanského zákoníku ale jasně uvádějí, že právo na informace není bezbřehé – týká se pouze těch údajů, které jsou nezbytné pro výkon rodičovské odpovědnosti druhého rodiče.

Mezi podstatné informace patří například:

• zdravotní stav,
• psychický vývoj,
• školní výsledky,
• psychologická doporučení,
• změny režimu dítěte,
• zájmové kroužky a podobně. 

Zároveň se uvádí, že běžné každodenní záležitosti – například co dítě jedlo, jakou bundu si obléklo, jak trávilo volný čas s druhým rodičem nebo v kolik ráno vstávalo – nejsou považovány za relevantní informace.

Informační povinnost je oboustranná a vztahuje se na oba rodiče, a to i v případě, že se nejedná o střídavou péči. Primárně pečující rodič i druhý rodič si jsou také povinni sdělovat výše uvedené informace. Povinnost se ovšem vztahuje k zájmům dítěte, nikoli zájmům druhého rodiče.

Zneužívání informační povinnosti

Tlak na druhého rodiče, přehnaná kontrola a neustálé požadavky na detaily z každodenního života dítěte jsou v rozporu se zákonem a mohou být vnímány jako zneužití práva.

Rodiče nemají povinnost sdělovat podrobnosti o každodenním režimu dítěte. Pokud na podobné výzvy nereagují, nejednají protiprávně. Takový postup podporují i opakovaná rozhodnutí soudů, které už dříve označily požadavek na detailní denní záznamy za nepřiměřený zásah do rodičovských práv.

Soudní praxe zná i opačné případy, kdy se jeden z rodičů domáhal podstatných informací o dítěti a druhý mu je nechtěl sdělit. V takové situaci může soud nařídit například pravidelný písemný reporting o zdravotním stavu, lécích či prospěchu ve škole.

Takové rozhodnutí je právně závazné a vynutitelné. Pokud rodič svou povinnost nedodrží, může být k jejímu plnění donucen exekucí – nejčastěji formou opakovaných pokut. 

V případě pana Roberta je rovněž možné podat na exmanželku žalobu. Pro budoucí vztahy by však bylo patrně lepší situaci vyřešit dohodou, prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo mediátora. Soud by měl být v těchto případech až poslední instancí. 

Autor: Petra Andresová
Foto: Canva | Syda Production