Vyšší nezabavitelné minimum může dluh v konečném důsledku prodražit, varuje odborník

„Tříleté oddlužení by nemělo být automatické pro každého dlužníka,” říká v rozhovoru Vladimír Vachel, prezident Asociace inkasních agentur. Promluvil také o tom, jaké legislativní změny by uvítal v oblasti insolvencí a exekucí. Prozradil i to, kdo je v Česku aktuálně nejzadluženější skupinou obyvatel.

Co v současnosti považujete za největší výzvy pro Asociaci inkasních agentur?
Usilujeme především o podporu věřitelů. Současné nastavení trhu vnímáme jako nevyvážené a vychýlené v neprospěch věřitelů. Proto se snažíme o vybalancování. Za klíčovou výzvu považujeme to, aby byl náš hlas slyšet a abychom měli dostatečný prostor srozumitelně komunikovat témata, která považujeme za zásadní.

Je to zhruba rok, co asociace začala shromažďovat data od inkasních agenturu. K čemu má tento průzkum sloužit?
Vychází z naší snahy zvýšit transparentnost oboru. Na dobrovolné bázi proto sdílíme vybraná data – například kolik je dlužníků v jednotlivých krajích, jejich věkovou strukturu nebo původ dluhů, tedy zda pocházejí z bankovního sektoru či pojišťovnictví. Data sledujeme v čase a na regionální úrovni, aby sloužila jako podklad pro komunikaci s úřady i médii. Díky tomu můžeme lépe popsat, jak se trh vyvíjí, jaké trendy se objevují a jaké mohou mít příčiny.

Co zajímavého se vám zatím podařilo zjistit?
Jsme stále teprve na začátku, ale už nyní se potvrzuje jeden výrazný trend: podle našich dat mají nejvyšší dluhy nejstarší věkové skupiny. Do určité míry je to logické – dluhy se u nich kumulují po delší část života a v případě jejich nesplácení se postupně navyšují o příslušenství, například úroky z prodlení nebo smluvní sankce.

Naše statistiky zároveň ukazují, že muži dluží více než ženy. Průměrná výše pohledávek vymáhaných od mužů loni byla 66 000 korun, od žen 51 5000 korun. Pohledávky evidované za muži jsou z logiky věci vyšší než ty evidované za ženami. Muži jsou většinou ti, kteří nesou závazky spojené s pořízením auta, pojištěním a podobně.

Jaké legislativní změny se vašeho odvětví v posledním roce dotkly nejvíce?
Za nejzásadnější změnu považujeme zavedení zákonné regulace trhu s nevýkonnými úvěry. Jako subjekty, které tyto úvěry nakupují nebo spravují, jsme získali nové povinnosti, a to zejména v oblasti procesů a reportingu vůči regulátorovi, kterým je Česká národní banka. Jde o něco, co nás poměrně dost procesně zasáhlo. Negativně na nás zároveň dopadá i změna legislativy v oblasti oddlužení. Jako investoři do pohledávek musíme počítat s určitou mírou ztráty a s nižší návratností těchto investic.

Jaké legislativní změny byste osobně uvítal?
Věřitelé by měli nabýt více práv. Myslím, že revizi by si zasloužil insolvenční zákon. Tříleté oddlužení by nemělo být automatické pro každého dlužníka, bez ohledu na to, jak se doteď choval. Změny bych uvítal také v případě exekucí. Na místě by bylo zavedení nějaké minimální částky, kterou by každý dlužník hradil v rámci exekučního řízení. Nevidíme důvod, proč by takový princip měl platit jen v insolvenci, ale ne v exekuci – větší harmonizace obou režimů by systému prospěla.

Napadají vás ještě jiné změny, které by bylo vhodné zvážit?
Za důležité považuji také otevřít debatu o výši nezabavitelného minima. Je to téma, které se politicky komunikuje jako ochrana dlužníků. Ve skutečnosti ale může mít opačný efekt. Vyšší nezabavitelná částka znamená nižší splátky, delší dobu splácení a další navyšování dluhu o úroky a náklady. Vyšší nezabaviltená částka je tedy v konečném důsledku pro dlužníka nevýhodná. Domnívám se, že zde nebyla dostatečně vysvětlena skutečná podstata a dopady.

Rozhovor vznikl v rámci akce Fórum věřitelů.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: www.canva.com